O prvním prosincovém víkendu jsme poměřili naše basketbalové dovednosti s pěti soupeři na turnaji CEYBL U14, tentokrát jsme hráli v polském městě Zielena Gora. Jelikož jsme hráli dva turnaje CEYBL po sobě a minulý týden i v Děčíně hráli kluci ričníku 2011, tak se v rámci rozložení zátěže tentokrát nominbace týkala výhradně hráčů ročníku narození 2010. Což bylo zajímavé basketbalově, neboť tím pádem hrál tým bez svého prvního rozehrávače a na míči museli hrát další kluci.  Každý se s tím popral různě a mě to přineslo mraky cenných poznatků pro další trénink.

Původní záměr točit a zkoušet 10 hráčů zhavaroval ještě před odjezdem vinou zdravotní absence Tomáše a přímo v Polsku si pak vzal na sobotu "zdravotní volno" ještě i Tobiáš, takže jsme nakonec museli hrát v daleko užší rotaci, než jsem původně zamýšlel. 

V prvním zápase nás čekali naši souputníci soutěžemi minižáků z nedaleké Dubče, nyní již po sloučení hrající pod hlavičkou Jižní Supi. Sice jsme splnili roli favorita, ale po zápase jsem se hodně zlobil na sestavu, která byla na hřišti na konci zápasu, protože poslední tři minuty kluci z lavičky prohráli o 10 bodů. Jedna věc je, že jsme v tu chvíli hráli s bezpečným náskokem, ale nemůže to být tak, že hráč který sedí na lavičce a tváří se proto ublíženě následně vleze na kurt a místo, aby mě převědčil, že si zaslouží více minut, tak hraje lehkomyslně a bez jakékoliv disciplíny. Za mě je to obrovský disrespekt k týmu.

V pátečním druhém zápase jsme následně porazili domácí pořadatelský tým, když jsme se dokázali vyrovnat i s hodně nerovným metrem rozhodčích. Ale to je také výborná zkušenost a kluky jsem výslovně před zápasem na specifika hraní proti domácím v Polsku upozorňoval. Nicméně, byl to zápas, kde Tadeáš začal hrát velice efektivně a Sebastian zahájil svoji vlastní cestu z lavičky do role důležitého člena týmu.

V sobotu jsme hráli dva zápasy již bez Tobiáše a i když jsme dvakrát prohráli shodně o 6 bodů (což je v této kategorii zanedbatelný rozdíl), tak se jednalo o skvělé zápasy. Nejprve Inter efektivně trestal díry v našich pokusech o nátlakovou obranu a kluci najednou vidí, že přišel čas začít trénovat doposud jenom tušené obranné rotace. Výpomoc při hře 5 na 5 představuje důležitou součást hry a tak i když stále musíme pilovat práci s míčem, tak i obrana už začíná hrát důležitou roli. Druhý sobotní zápas nebyl nic jiného než v této kategorii pro mě nepochopitelné používání statické zóny, ale kluci si to alespoň mohli osahat. 

Neděle už byla pro unavené kluky spíše o morálce a schopnosti vyhrabat poslední zbytky sil. Za mě rozhodně výborná basketbalová zkušenost.

Basketu a Lovu Zdar!