Článek o turnaji U13 technicky samozřejmě nepatří do rubriky U14, ale vzhledem k tomu, že nehrajeme žádnou tuzemskou dlouhodobou soutěž U13 (na místo toho kluci hrají dvě různé soutěže U14), tak vlastně není kam jinam článek o turnaji CEYBL U13 umístit.

Na závěr kalendářního roku se mladší část tréninkové skupiny vydala na místo našeho loňského letního soustředění do haly Basketpointu. Vzhledem ke složení týmu, který nakonec turnaj odehrál, jsem zejména vzhledem k přístupu kluků s dosaženým výsledkem 3 výhry a dvě prohry v zásadě spokojen. Bylo to pro mě jako pro trenéra nesmírně poučné a získal jsem spoustu podnětů jak dále s týmem pracovat.

Co mě ovšem zcela fascinuje je vyjádření domácího trenéra, že je mu jako lektorovi ČBF smutno ze způsobu hry, který můj (rozuměj český) tým hraje v obraně. Tak aby bylo jasno: když jsme vloni na soutěži CEYBL U13 drtivě prohráli s Hakro Merlins díky naší nepřipravenosti hrát v této věkové kategorii proti zdvojení, tak jsem měl jenom dvě možnosti. Buď hrát podle metodiky ČBF a nebo podle běžně v Evropě uplatňovaných pravidel. A rozhodl jsem se soutěže minižáků ČBF vůbec nehrát (protože se podle mě jedná o účelový a nesprávný výklad pravidla o osobní obraně, vlatně jde spíše o zneužití výkladu než o výchovu hráčů - viz 1 na 1 za situace, kdy čtyři zbylí hráči stojí v rohu bez jakékoliv snahy zapojit se do hry) a začal jsem kluky připravovat tak, aby byli konkurenceschopní v Evropě. Pokud bych takhle hrál v soutěži ČBF, tak bych tuhle výhradu ještě pochopil. Ale já soutěž ČBF nehraji právě proto, abych mohl kluky připravovat tak, jak nejlépe umím. Vcelku znám basket všude na světě a třeba v Německu (viz právě zmíněné Hakro) to kluci běžně hrají, ve Francii platí (minimálně v regionu jih) pro trenéry jednoduché pravidlo - při obraně musí být všichni hráči mezi míčem a košem, který tým brání. Na turnaji ve Frýdku Místku jsme stejnou (kritizovanou) obranu uplatňovali proti všem, přičemž proti Wroclavi jsme tím nezískali vůbec žádný míč. Proč asi? Protože jejich stejně staří kluci tuhle obranu běžně hrají, znají ji a hravě jí překonávali. 

Já tuhle obranu učím kluky hlavně proto, aby se naučili rozhodovat se rychle. Je to neskutečně efektivní systém pro výuku reakční rychlosti. Někdy to přinese výhodu při hře, někdy naopak, ale o výsledek v této kategorii moc nejde. Pokud udělá hráč chybu, tak dostaneme do tří vteřin koš a jeho to nutí svoji činnost měnit. Všimněte si, že ta věta platí pro obě činnosti - obranu i útok. Pokud udělám chybu v obraně, vznikne 2 na 1 a koš. Pokud udělám chybu proti zdvojení v útoku, tak je trest ještě rychlejší ... Pokud se ale rozhodnu rychle a správně, tak získám míč nebo rovnou otevřenou pozici pro útok a příště to zkusím nepochybně znovu.

Zdvojení není žádný recept na štěstí a úspěšné výsledky, dobře připravený kluk to hravě překoná ve věku 12 let, špatně připravený, když je mu cca 17. Je každého věc po jaké cestě chce vychovávat svěřené hráče, ale někdy pomůže naučit kluky technicky správně a rychle přihrát. Moji kluci teď zase na chvilku vezmou do ruky míč velikosti 7 a začnou se připravovat na soutěže U14. V extralize v novém roce začínáme doma proti Brnu a obávám se, že moji kluci, kteří jsou věkem stále minižáci, budou asi muset v soutěži U14 hrát podle pravidel U14, tedy včetně zdvojení. Třeba se ukáže, že jsme připravení .....

Basketu a Lovu Zdar!