Jiří Mašín na prahu sedmdesátky
Jiří Mašín, Brandýšťák tělem i duší se dožívá sedmdesáti let. Ani jednou během svého života neopustil labské břehy. Je součástí života ve městě od svých dětských let až do dneška, kdy si bývalý ředitel ZŠ Na Výsluní užívá svůj důchodový věk.
Všichni jeho kamarádi mu říkají Bob. Pod touto přezdívkou ho znají jeho bývalí žáci, spolužáci, kantoři, a hlavně basketbaloví a tenisoví kamarádi. Již od svých dětských let ho fascinovaly sportovní výsledky, rekordy, osobnosti z řad světových sportovců. Prostě hltal všechno ze světa branek, bodů a sekund. Možná i proto, že se narodil dva roky po Zátopkově helsinském hattricku, který sice nezažil, ale jeho dozvuky a rekordy ho provázely po celou jeho sportovní i tělocvikářskou kariéru, zvláště když se potil při zápočtových testech na lehkoatletické dráze v Houštce.
Už na 3. ZŠ /dnešní Palachova/ považoval Jirka tělocvik za svůj nejoblíbenější předmět. Zejména, když ho tělocviku učil jeho velký vzor Josef Kaluha. Jeho výlety, nápady a sportovní nadšení ho v mnohém inspirovaly.
Brandýské gymnázium bylo jeho dalším domovem, maturoval v roce 1973 a jeho třídní profesorkou byla Eva Nastoupilová. Mezi jeho spolužáky se řadí známá jména jako Eva Antošová, Milan Novák, Věra Sklenářová či Nina Nováková. Již tady se projevovala Jirkova sportovní všestrannost, hrál fotbal, tenis, basketbal, udivoval atletickými rekordy a při tělocviku získal další vzor legendárního tělocvikáře Františka Šimka. Tím byl potvrzen jeho další studijní směr, tělocvik a branná výchova. Tato specializace se studovala na PFUK a její katedra sídlila na půl cesty mezi ZŠ a gymnáziem, takže Bob odbočil jen o 100 metrů dříve. Vystudovat všechny školy ve vzdálenosti cca 15 minut chůze od domova se nepodařilo každému.
Na fakultě se potkal se svou ženou Jarkou. Společně vychovali dceru Markétu a syna Ondru. Ve svém volném čase se vždy věnoval sportu, hrál tenis, kde se potkával se svým vzorem Pepou Kaluhou. Basketbal hrál od svého mládí a mezi svými spoluhráči našel své nejlepší životní kamarády Štěpána Ryšavého, bratry Sedlmaierovi, Karla Zentnera, Karla Bartáka, Miloše Bukače nebo Jardu Koláře. Jeho trenérem byl Jirka Blažek, Standa Štěpánek a další kapacity brandýského basketbalu. Po skončení hráčské kariéry se věnoval trénování několika generací dívek i chlapců. Jeho práce byla oceněna tím, že se dostal do síně slávy brandýského basketbalu.
Po vystudování PFUK Bob nastoupil ke své první štaci na Zvláštní škole ve Staré Boleslavi (dnes speciální škola), kde se postupně dostával do víru tělocviku jako učitel, což byla přeci jen nová zkušenost. Poprvé to měl do školy trochu dále, ale to se změnilo po otevření 5. ZŠ (dnes ZŠ Na Výsluní), kam nastoupil jako ústřední tělocvikář. Ve škole zavedl mnoho sportovních aktivit, jako školní atletické rekordy, mikulášské lezení nebo vánoční laťka. Vedle toho se hrály fotbalové, basketbalové i volejbalové turnaje. Stál za zrodem sportovních tříd a řadu žáků naučil lyžovat. Všichni si ho pamatují, jak u vstupu do tělocvičen seděl na zídce, kouřil své oblíbené Sparty a dával si ranního turka, bez tohoto rituálu nemohl Bob začít téměř žádný pracovní den. Na své bidýlko chodíval i v době, kdy byl ředitelem školy, kterým se stal v roce 2011 před tím, než odložil své tělocvikářské nádobíčko do skříně a odešel do důchodu.
Dnes se věnuje Bob svým pěti vnoučatům a rodině, sleduje sportovní dění i světové rekordy, i když svoje stopky definitivně zamknul do šuplíku. Jezdí na kole, hraje mariáš a o životě už si myslí taky své. S odstupem času může Bob spokojeně hodnotit svůj život, protože můžeme stoprocentně uznat, že svůj štafetový kolík donesl do svého životního cíle. Směle dnes můžeme psát, a Bob si to zaslouží, že „Základní škola Palachova má svého Kaluhu, gymnázium má svého Šimka a ZŠ Na Výsluní má svého Jirku Mašína (Boba) a za to mu patří díky a velká gratulace k jeho jubileu. Bobe za všechny velké poděkování a hodně zdraví do dalšího života!!!!
Autor: Petr Čeněk