Kluci 2011 odehráli v Děčíně svůj letošní první turnaj CEYBL, nejvíce ze všeho to bylo o kompasu z filmu Piráti z Karibiku ....
Radek Šnábl
Moji kluci ročníku narození 2011, plus pár stálých benjamínků ročníku 2012, v letošní sezóně vůbec nehrají svoji krajskou soutěž U13. Usoudil jsem, že bude lepší postavit dva týmy do kategorie U14. Jeden hraje žákovskou a druhý tzv. nadregionální ligu. No a aby kluci neztratili kontakt se svojí věkovou kategorií, tak jsem letos přihlásil do soutěže CEYBL hned dvě věkové kategorie. Tak nějak konstruktivně stresuji hráče své tréninkové skupiny tím, že si nominace do A-týmu a na mezinárodní turnaj musí zasloužit. Sice jsou někteří viditelně nešťastní, ale vzniklé konkurenční prostředí vytváří požadovaný tlak a kluci fakt moc dobře pracují.
Také je třeba říci, že jsme v letošní sezóně zatím odehráli dva turnaje CEYBL a oba měly výbornou kvalitu. Martin Šorf vytvořil ze značky CEYBL vynikající produkt a při současném poklesu kvality alternativní soutěže EYBL se stále více týmů zaměřuje na start právě v této soutěži.
No a pro kluky, kteří jinak už hrají podle pravidel U14, je samozřejmě turnaj U13 hraný podle pravidel FIBA, nikoliv ČBF, ideální soutěží, protože se jim nemotá co smí a co nesmí zrovna hrát.
Pro mě to navíc byl návrat do soutěže ročníku 2011 po dvou letech, protože už vloni jsme s částí kluků hráli kategorii U14 (proti 2009) a jarní Mistrovství ČR jsem kvůli souběhu s kvalifikací na World Cup 3X3 zmeškal. Takže jsem v případě Děčína a Frýdku - Místku chtěl vědět, jak vlastně tato kategorie u nás nyní vypadá. No a pro moje kluky to byly první zápasy v této sestavě vůbec. Pro některé hráče to byl návrat k míči velikosti 5 po půl roce a bez tréninku.
Začnu odzadu a tím se ve smyslu nadpisu dostávám k Pirátům z Karibiku, respektive ke kompasu, který neukazuje sever. Páteční zápasy proti tuzemským celkům přinesly nejprve hektický zápas proti domácím. V něm kombinace jako vždy zde tlaku podléhajícím rozhodčím a naší logické neschopnosti rychle se adaptovat na malý míč přinesla těsné vítězství domácích. Velká pozitiva zápas však přinesl hned dvě. Mám nyní jasnou představu jak dlouho před zápasy musí kluci přejít z míčů 7 na 5, aby byli na hru s malým míčem připravení a také je již nyní tým i lépe připravený na situaci, kdy se trenér soupeře rozhodne i za cenu běhání po hřišti během zápasu vyvinout tlak na rozhodčí, případně zastrašovat řevem moje hráče. Klukům už je 12 a tuhle situaci zvládají daleko lépe, než když úplně identická situace s úplně identickým trenérem nastala v rámci Tygr minicupu tuším tři roky zpět.
Druhý páteční zápas proti tuzemskému týmu nám postavil do cesty kluky z Frýdku - Místku, kteří do zápasu bůhví proč nastoupili s tím, že Brandýs hraje pomalu. Takže jenom pro pořádek, pro můj tým to byl přípravný turnaj na kterém měl tým jasné úkoly, které jsme trénovali a které museli kluci dodržovat. Jsem totální odpůrce basketu "run and gun", což je původně americký středoškolský systém postavený na tom, že tým má zakončit vždy do 14ti vteřin. Problém je totiž v tom, že pokud takhle chci hrát v kategorii U13, musím zároveň rezignovat na techniku střelby. My hrajeme velice rychlý basket, což ale neznamená, že hrajeme zběsile. Konečně ve všech utkáních (kromě druhé půle s Interem), jsme vždy měli násobně více rychlých protiútoků než soupeř. Což nekritizuji žádný systém, já nevím, co chtěli hrát ostatní a je mi to i jedno. Moji kluci měli za úkol hrát rychlý protiútok a pokud to nelze, tak měli z důvodu tréninku počkat na vytvoření situace 5 na 5 a tu následně zrychlením rozlomit způsobem, který trénujeme. Takže pokud já mluvím o tom, že můj tým hraje pomalu, tak mám na mysli konkrétní cca tří vteřinové úseky při hře 5 na 5 a nikoliv čas od zisku míče do doby zakončení. To je úplně odlišná a principiálně jiná věc.
Takže pokud mi někdo říká, že jsme hrálli dlouhé útoky na 24 vteřin a proto hrajeme pomalu, tak je to stejné jako zmíněný filmový kompas. Kompas neukazoval sever prostě proto, že jeho držitel nehledal sever. A stejně tak můj tým hrál na 24 vteřin ne proto, že to neumí rychleji, ale proto že výchova hráčů na pozici klasická jedna trvá (na rozdíl od některých jiných pozic) roky a moji hráči se na tomhle turnaji měli za úkol učit rozlomit postavenou obranu. Chcete důkaz pro mé tvrzení? Moji kluci mají zatím z dobrého důvodu zakázáno střílet trojky... Ale co jsme udělali v zápase se Zielonou Gorou? 24 sekund do konce zápasu jsme byli mínus šest bodů a můj time out. Za daších 18 sekund si bral time out soupeř, protože bylo vyrovnáno. Z pohledu kouče úplná paráda. Dvanáctiletí kluci bez problémů přešli z útočného rozestavení "2 - 3"do "5 out", jednou využili off ball screen, jednou outlet pass a překvapenému soupeři sebrali zápas. Dokáže snad tohle tým, který neumí hrát rychle? Byť tedy rozhodující body v následném prodloužení jsme již získali využitím tak trochu balkánského basketu. Ale síla je, zejména je-li soupeř v problémech s fauly, součástí přípravy hráčů stejně jako třeba rychlost rozhodování, přihrávky a někdy i pohybu.
Zbylé tři zápasy jsme hráli proti zahraničním týmům a nejvíce mi z nich utkvěla v hlavě otázka jednoho z trenérských zahraničních kolegů. Zeptal se totiž na toto: Já bych chtěl vědět, proč většina mládežnických týmů z ČR trénuje a hraje úplně jiný basket, než se potom po těch samých hráčích následně chce od věku 17 výš? Velice dobrý postřeh. Popravdě, taky by mě to zajímalo ...
Basketu a Lovu Zdar!
V rámci zocelování kluků letos hrajeme hned dvě kategorie soutěže CEYBL a letošní sezónu jsme skutečně zahájili velice zostra, když do Brandýsa na náš první letošní turnaj dorazily hned tři regionální výběry, dva z Německa a jeden z Polska (pro úplnost - zbylé dva týmy do šesti byly ze Slovenska).
S Němci jsme si poradili, Polští kluci nás sfoukli jako svíčku, byť jsme tedy s nimi odehráli nejvyrovnanější part ze všech soupeřů.
Za těch pár let, co se společně s kluky pinožíme světem basketbalu jsme ušli kus cesty, o kterém se mi na začátku ani nesnilo. Do Brandýsa na začátku listopadu dorazili zástupci akademie týmu, který se jmenuje PGE Spójnia Stargard (spojniastargard.com). Jedná se o akademii klubu se spádovou oblastí cca 2 miliony obyvatel a jejich mužský tým hraje nejen Polskou nejvyšší soutěž, ale i Evropský pohár, který se jmenuje FIBA Europe Cup, tedy soutěž, kterou v letošním roce hrají muži týmu ERA Nymburk!
Kluci bohužel do zápasu nastoupili naprosto paralyzovaní skutečností, že na druhé straně kurtu se při rozcvičování hráči ročníku 2010 zahřívají smečováním do koše, a to se hrálo míči velikosti číslo 7. Na jejich obranu je třeba říct, že žádného hráče ročníku 2010 v Čechách doposud nemohli vidět smečovat na velký koš a to prostě proto, že žádný takový hráč u nás není. Ale proto tuhle soutěž hrajeme ...
V případě týmu z Stargardu jsme narazili na tým, který měl nikoliv jednoho nebo dva, ale hned šest výborných hráčů a pro tuto chvíli to byl soupeř nad naše síly. Nicméně je to zkušenost k nezaplacení. Rovněž tak dva německé regionální výběry, jeden ze středního Saska a druhý z Durynska představovaly další skvělou porci zkušeností pro moje kluky, a vlastně i pro mě. Zajímavé jsou i odlišné přístupy obou oblastí, když jeden výběr trénuje dvojice německých koučů, druhý má potom trenéra ze Srbska. Regionální výběry každé oblasti čítají celkem 50 hráčů a tito kluci mezi sebou bojují o místo na soupisce pro Bundesligu U15 v příští sezóně. Nejsem si úplně jistý, zda by moji hráči zvládli střední školu v němčině, ale jsem si zcela jist, že pár kluků v hledáčku bundesligových trenérů nepochybně zůstalo.
Turnaj CEYBL U14 v Brandýse měl velkou kvalitu a jsem hrozně rád, že jsme na nejlepší cestě opět po roce vybojovat finále pro 6 nejlepších (z 18ti) celků soutěže. Po odehrané třetině soutěže jsme spolu s NH Ostrava jediné dva tuzemské týmy v první šestce, což mi vzhledem ke konkurenci přijde jako více než solidní reprezentace klubu.
Basketu a Lovu Zdar!
Žákovská soutěž U14 se pomalu přelévá do druhé poloviny podzimní části soutěže a pro ročník 2010 nenápadně, ale jistě začíná docházet k oddělování zrna od plev. Soutěž U14 je otevřená soutěž, což znamená, že kterýkoliv tým se může přihlásit a hrát. Jenomže po odehrání podzimní části soutěže se oddělí horních 16 týmů, které pro jarní část sezóny vytvoří extraligu U14 a zbylé týmy budou hrát mezi sebou žákovskou ligu. V horní skupině budou dvě osmičky bojovat o postup Mistrovství České republiky a zároveň všech 16 účastníků extraligy U14 bude automaticky příští rok hrát ligu U15. Do té se již přihlásit nelze, tu hraje právě zmíněných 16 horních týmů U14 a zbytek týmů má následně několik šancí jak následně "v opravách" vybojovat místenku do ligy U15, kterou hraje vždy 32 týmů.
Z právě řečeného logicky vyplývá, že chce-li někdo hrát basket opravdu sportovně a v rámci možností na nejvyšší možné úrovni své věkové kategorie, tak logicky cesta nemůže vést jinam než do extraligové skupiny. Různé kluby k tomuto cíli míří různými cestami. Ta bohužel nejobvyklejší vede ke stahování aktuálně nejlepších hráčů z menších do větších klubů, což zpravidla způsobí dvojitou katatrofu. První problém spočívá v tom, že když šikovného kluka vezmete z týmu, který je na něm závislý a dáte ho do týmu, kde je jedním z deseti podobných, tak se jeho sportovní růst zastaví. Prostě proto, že když nedá koš on, tak ho dá někdo jiný a takto poskládaný tým může několik let opravdu válcovat svoji věkovou kategorii. Druhý problém je v tom, že když z týmu vezmete ty aktuálně šikovné, tak reálně hrozí, že spousta kluků skončí s basketem, protože najednou budou jenom prohrávat a to nikoho dlouhodobě nebaví.
Já zkouším s klukama jít trochu jinou cestou. Tréninková skupina má vlastně neměnné jádro už několik let a tak, jak se již kluci pomalu naučili pracovat s prostorem, tak je možné jednak využívat jejich týmovou souhru a jednak je možné kluky pomalu specializovat. Což je mimochodem naprosto proti všem tuzemským doporučením pro trénink kluků v tomhle věku .... Problém je ovšem v tom, že řada trenérů i metodiků zaměňuje smysluplnou postupnou specializaci za absenci tréninku činností potřebných pro všechny situace na hřišti. Jedna věc je, že kluci musí umět ovládat míč a druhá věc je, že správné věci musí také dělat na správném místě, a nikoliv tam, kde je zrovna napadne.
No a když si k tomu přidáte, že povaha je z více než 90ti % danná od narození, tak si troufnu říct, že zkušený trenér pozná, jestli danný hráč má dispozice pro nějakou konkrétní pozici a není žádný rozumný důvod ho k této jeho pozici neprofilovat. Takže když mám výborného střelce, který se ale (zatím) neumí rychle rozhodnout, tak ho asi nebudu trápit vyvážením míče nebo vyhazováním z autu. Nechám ho dělat věci, které přirozeně umí a teprve když získá potřebné sebevědomí, tak ho můžu pomalu tlačit i do věcí pro které dispozice nemá. Což je samozřejmě úplně opačný koncept, než že si před sezónou stáhnu 7 kluků z jiných klubů a zkusím je našroubovat na nějaký univerzální pohyb.
Právě probíhající sezóna je pro moje kluky seznámení se s oběma koncepty. Je pro ně samozřejmě šok, že některé týmy které jsme doposud hravě poráželi, tak nyní máme problém přehrát a v některých případech i prohrajeme. V první chvíli to kluci vnímali jako obrovskou nespravedlnost, protože samozřejmě moc dobře vědí ze kterého týmu pochází každý jeden hráč. Nicméně postupně se adaptovali a doufám, že se nám slušně rozehranou soutěž podaří zakončit postupem do extraligy. Pakliže totiž souhrou a vlastním basketbalovým růstem dokáží i nadále konkurovat výběrům a slepencům všech barev a tvarů, tak zjistí pro ně další překvapující věc. Před dalšími sezónami už se naši soupeři budou mít problém znovu takhle posílit, a to prostě proto, že když "vykradu" nějakou oblast ve věku 13 let, tak za další rok už nemám koho ukrást a musím hrát s tím, co jsem ty kluky naučil ...
První část aktuální sezóny mi ukázala jednu velice potěšitelnou věc. Přesto, že jsem tým úmyslně "nedotrénoval", tak máme postup do extraligy ve svých rukou a se slušnou šancí. Kluci zatím netrénují více než třikrát týdně a díky systému A tým U14 žákovská liga a B tým U14 nadregionální liga (tedy žádná soutěž U13) mají relativně hodně volných víkendů. Samozřejmě, že tak jak se bude blížit druhá část sezóny, tak bude basketu přibývat, ale trik je v tom, že moji kluci mají obrovský prostor pro navýšení takřka čehokoliv. A troufnu si říct, že to je komfort, který řada našich soupeřů vůbec nemá.
Basketu a Lovu zdar!
© 2024 BK Brandýs nad Labem