Menu

Takřka ihned po třech dnech na turnaji CEYBL U13 v Děčíně se tým vypravil ke dvěma venkovním zápasům do Trutnova a do Hradce. Po super výchovné lekci od elitního německého soupeře je tým i na tréninku jako vyměněný a agresivitu si kluci přenesli také do zápasů. Tlak na útočné polovině soupeře v Trutnově přinesl naši rekordní první čtvrtinu v soutěži (3:21 z pohledu domácích)  a v Hradci jsme tři ze tyř čtvrtin hráli naprosto vyrovnaný zápas. Ale popořadě.

Oba naši soupeři o víkendu evidentně očekávali snadné výhry. Když jsme tam byli proti stejným soupeřům v prosinci, tak nám polovina týmu chyběla, protože v Polabí zrovna kulminovaly dětské horečky a soupeři naše mladší družstvo, nejen kvůli fyzické převaze, nebrali příliš vážně (v základní rotaci o víkendu hráli 4 kluci 2011 a 6 kluků 2010, máme pouze jednu hostující skutečnou U14, a ta se ještě u nás učí základy basketu). V obou městech za mnou po zápase přišli místní diváci, kteří v zásadě říkali toto: "i když jsme fandili našim domácím klukům,  tak váš basket se nám moc líbil a kluci se vám zlepšují a opravdu se snaží hrát", z toho mám radost. V obou zápasech byly obrovské emoce, ale podle mě k žákovskému basketu patří, protože pokud chceme od kluků nasazení a hru v maximální rychlosti, tak nemůže na hřišti nechat běhat "leklé ryby". Mluvím samozřejmě o sportovním basketu, který má za cíl ty kluky adatovat na tlak a rychlost rozhodování, pokud bychom hráli na školním kroužku, vypadalo by to docela jinak.

Když se vrátím do Trutnova, tak kluci prožili super start, potom domácí zapnuli a téměř vyrovnali zápas. Nakonec platilo okřídlené kdo celý zápas prohrává, nevyhraje a kluci se dočkali zasloužené odměny v podobě venkovní výhry.

Neděle v Hradci byla trochu jiný zápas. Spali jsme v Hradci a nechal jsem na každém z kluků, aby dodržoval týmová nastavená pravidla a chtěl jsem po každém z nich, aby se dokázali znovu připravit na zápas a plný výkon. Že se to ne každému podařilo bylo zjevné už při rozcvičce a řešit si to budu uvnitř týmu mimo tento článek. Trochu mě překvapil komentář kolegyně z lavičky soupeře (bez znalosti pozadí) k tomu, že někteří z mých hráčů během zápasu dostali solidně pocítit reakci za svůj přístup, ale pro vysvětlení uvedu toto. Je to klukovský tým a každý z těch kluků si chce zkusit sáhnout na skutečný basket (minimálně to tvrdí, jestli to zvládnou je jiná věc). Jako dospělý hráč jsem zažil, jak porušení týmových pravidel jedním z hráčů způsobilo prohru ve finále soutěže a ztrátu titulu M ČR v lize mužů, tým jsme v tu dobu měli plný reprezentantů. Nikdy ve svých týmech nic podobného nedovolím. Pokud někdo nerespektuje týmová pravidla, může kdykoliv odejít a klidně do Hradce, ale u nás se budou pravidla dodržovat.Do těhle kluků se investuje obrovské množství energie, úsilí, peněz a času, takže logicky také platí nějaká pravidla. A ještě jedna drobnost, když mi někdo vyčítá tvrdost na kluky, tak si plete tvrdost a důslednost. Nikdo v týmu kluky nebije a ani jim nenadává. Ale když se má sprintovat, tak se vyžaduje sprint a když je večerka 20:30, tak to neznamená 0:30. Takhle jednoduché to je a je mi jedno co platí v jiných týmech.

U neděle se pozastavím ještě u jedné drobnosti. BK Brandýs je (bohužel) sportovně bezvýznamný klub z druhé ligy a Hradečtí Sokoli hrají extraligu mužů. Je pro mě nepochopitelné, že se na zápas, kde má pořadatel zajistit rozhodčí, dostaví jeden rozhodčí, a to ještě nepříliš basketbalově zdatný. Jak říkal po zápase domácí rodič, nejen hráči, ale i trenéři očekávali zápas o 90 bodů ... Jenže přišel obrovský tlak na míč od mých hráčů, vyrovnaná první kvarta a blázinec byl na světě. Výsledek mi je šumák (v první čtvrtině stejně nikdo nevěděl kolik to je, protože obsluha neuměla obsluhovat tabuli), tahle prohra byla pro nás velice dobrý výsledek (dali jsme 50 bodů velkým míčem, kterým netrénujeme a dostali jsme cca 80 bodů), ale vadí mi, když se nepíská stejně. Že Jenda spáchal nesportovní chybu je pravda. Správně odpískáno pro domácí. Ale stál čelem k hráči a prostě o dva roky stojícího staršího kluka v zápalu boje chytil. Akceptovatelné. Na druhé straně střídal Jonáš 6 po sražení při sprintu sám na koš (podle pravidel basketbalu je nesportovní faul všechno, co je faul, který zastaví hráče, který má před sebou volnou cestu do koše) a byl to běžný faul, to je prostě u dětí blbě a fascinuje mě, že někdo pak vyčítá mě, že se vztekám. Hráč střídá, protože spadl na hlavu, řeším zda nemá otřes mozku (v pondělí se ukázalo, že bohužel má) a já mám chápat, že přišel jeden rozhodčí? Ne, nechápu to. V propozicích soutěže je napsáno, že tým se podepsáním přihlášky zavazuje splnit pravidla soutěže, což mimochodem také znamená zajistit rozhodčí, když je zajistit má. Když my jsme si v týmu hned čtyři z nás vloni mohli udělat (obnovit) licence rozhodčích, tak opravdu nechápu, proč to nedokáže klub, který hraje extraligu mužů. I dva špatní rozhodčí jsou lepší než jeden.

Je to totiž o přístupu. Já chci po klucích, kterým je 11 a 12 let, aby byli v rámci možností profesionální a všechno co dělají, aby dělali každý ve své maximální rychlosti. A musím uznat, že až na dva výtečníky to celý tým bez ohledu na výsledek dokázal oba zápasy produkovat. Obrovský respekt klukům za zlepšení! Ale nikdy si nenechám líbit amatérismus od dospělých, kterým vlastně ničíme snahu těch kluků. Klidně se budu hádat s trenéry a rozhodčími, protože jinak ty kluky k dobrému basketu nevychováme. A ještě drobnost. Na rozhodčího jsem se strašně zlobil, ale za celý zápas jsem nerozporoval jediný nám odpískaný faul. Vadí mi totiž, když se nepískají technické přestupky, protože pak to není basket (v Hradci nebyly odpískány jediné kroky) a vadí mi, když se brání rukama, to je celé. Nemluvím na hráče soupeře a neprotestuji proti faulům mého týmu, starám se o svoje kluky a snažím se z nich vymáčknout jejich maximální výkon. 

Basketu a Lovu zdar!

 

Po vánoční přestávce se pomalu znovu rozeběhnou všechny basketbalové soutěže a soutěž U14 žáků není výjimkou. Jsem rád, že moje dlouhodobé předpovědi vychází a nemusím opravovat své předchozí výroky. Když jsem v říjnu psal, že z naší (dle mého soudu ze všech skupin základní fáze U14 nejslabší skupiny vůbec) postoupí pouze dva týmy a zbytek budeme opět hrát spolu, tak někteří odborníci v našem klubu se tomu posmívali. Rovněž tak jsem odkazoval na kvalitu špičkových týmů ročníku 2009 u nás a překvapeně jsem zíral na ambice některých kolegů vůbec uvažovat o postupu do extraligy U14, natož pak z třetího místa v základní skupině. Rozuzlení názorové pře přišlo hned v prvním hracím víkendu. V extralize kluků U14, skupina B přivítal (kompletní) Nymburk doma úřadujícího mistra NH Ostrava a prohrál 34:88. Toto je reálné zrcadlo výkonnosti ročníku 2009 v naší oblasti, Nymburk v kraji nemá konkurenci, (viz kvalifikace U13 loni) ale v porovnání se zbytkem republiky je to šílená nekvalita.

Naše vlastní domácí zápasy mi udělaly radost v tom, že kluci už přenesli do zápasů věci na kterých pracujeme a i když s velkým míčem (7) netrénujeme, tak jsme odehráli dva velice vyrovnané a bojovné zápasy. Proti Litoměřicím jsme nedovolili soupeři 60 bodů a jenom tři trojky o desku posunuly soupeře k vítězství v naprosto vyrovnaném zápase. Druhý den jsme Ústí donutili hrát celý zápas a i poslední minuty musel soupeř na hřiště vrátit svoji nejsilnější sestavu. Poslední kvartu jsme vyhráli a chvílemi se na to moc hezky koukalo.

Co už bylo horší byli rozhodčí, protože chvílema pískali tak špatně, že jsem ani nedokázal dostat technickou chybu. Chtěl jsem kritiku rozhodčích vyhrotit do té míry, že dostanu "téčko", ale oni pak změní přístup. Namísto toho jsem byl několikrát napomínán, ale pískání technických přestupků jsem se nedočkal. Podle mě Ústí minimálně třetinu košů dalo poté, co jejich hráči udělali kroky, naprosto bizarní .... Argument pana druhého rozhodčího: hlavně, že se hraje vůbec neberu, s tím ať chodí pískat přípravné přebory nebo školní ligu. Do mistrovských soutěží ČBF tohle vůbec nepatří. V sobotu mi pro změnu paní rozhodčí řekla, že ji žádná mezinárodní pravidla FIBA nezajímají, protože ona má pravidla svoje. Problém je, že my jsme tam přišli hrát podle těch oficiálních.

Tým dnes opět vezme do ruky míče velikosti 5, absolvuje střelecký trénink a pomalu zamíří k víkendu, kdy nastoupíme i proti vynikajícímu německému soupeři Hakro Merlins!!! Kvůli takovým zápasům kluci trénují a hrají, těší se a na srovnání jsem opravdu zvědav.

Basketu a Lovu Zdar!

 

 

pondělí, 12 prosinec 2022 07:51

Kluci dokončili základní skupinu soutěže U14

Napsal(a)

Čtyřmi zápasy v pěti dnech (dvě dohrávky a jedno regulérní kolo) dohrálo torzo kluků základní část soutěže U14. Vzhledem k rozlosování našich ostatních soutěží jsme vlastně poslední tři týdny vůbec netrénovali s míči velikosti 7 a podle toho samozřejmě naše útočná produkce také vypadala (šestky méně než 20%).

K tomu se ještě přidalo klasické období respiračních školních nemocí a výsledkem bylo, že někdo nebyl vůbec, někdo část zápasů absolvoval bez tréninků rovnou z postele a poslední skupina odpadla po odehrání posledního nedělního zápasu. Nicméně, tím, že nám o výsledky v této soutěži nejde, tak vlastně byl problémem pouze počet kluků. 4 x 10 minut je na ně zatím hodně a ti, co odehráli všechna čtyři utkání už v neděli v Trutnově sotva pletli nohama.

Pokud jde o basket, tak tím, že část týdne ještě nebyl Alex, odpadl Tadeáš a Adam má stále sádru, tak jsme neplánovaně hráli většinu času small ball. To v žargonu basketbalistů znamená hru bez vysokých hráčů. Je to sice nyní populární, ale i u dospělých je to hodně nevybalancovaný způsob basketu. Pokud to mají hrát kluci, kteří těžkým míčem zatím nestřílí z dálky, tak to samozřejmě nemůže nikdy fungovat jako smysluplný útočný systém.

Takže konec dlouhodobé první poloviny U14 kluci zkoušeli své dovednosti proti různým typům obran, bylo dost času dát herní prostor i klukům, kteří normálně tolik nehrají a je potěšitelné, že pár kluků ukázalo solidní progres a řekli si o významnější roli do druhé poloviny sezńy. Kluci přestávají být hodní, sice přibývají prokousnuté rty, boule a naraženiny, ale basket proti nám konečně začíná v zadní části kurtu bolet.

Vzhledem ke strukruře a očekávané délce letošní sezóny jsme v srpnu a září nehráli žádné přípravné turnaje, protože jsem nechtěl kluky přesytit basketem a tuto hrubou část herní přípravy jsem nahradil právě dvanácti zápasy soutěže U14. Jakmile se začne hrát v lednu, tak už pomalu budeme trochu přitahovat šrouby a basketu přibude. Na jaře nás čekají nás tři významné vrcholy, když ke dvěma účastem na Mistrovství republiky U12 a 13 předpokládám i účast na finálovém turnaji CEYBL U13. Jak jsem si mohl ověřit, tak tým je potěšitelně široký a doufám, že ve druhé půlce sezóny se už obejdeme bez větších zdravotních problémů. Pokud to tak bude, máme ve svých věkových kategoriích sílu uhrát dobré výsledky.

Basketu a Lovu Zdar!

V neděli jsme odehráli další soutěžní zápas skupiny D naší soutěže U14 a i když zatím s velkým míčem příliš nekamarádíme, tak ale zápas ukázal i pozitvní trendy v naší hře.

Kluci byli postaveni do situace, kdy se museli vyrovnat s absencí hráče na pozici 1 a tato situace jim přinesla několik zásadních basketbalových poznatků. Ty jim sice můžete říkat horem dolem, ale dokud to nezažijí, tak stejně úplně nechápou o čem je řeč. Výsledkem byla naše útočně vůbec nejhorší úvodní čtvrtina (a vlastně i celý zápas) v celé soutěži vůbec. Protože pokud vám chybí hráč, který za normálních okolností drží hru, tak nejen, že zpravidla nějak vykouzlí (střelou, asistencí nebo získaným faulem) body, ale zároveň na sebe váže pozornpost celé obrany a zaměstnává nejlepšího obránce soupeře. A pakliže takový hráč na kurtu není, tak samozřejmě nejen nedá žádné body, ale ještě dojde k tomu, že hráči na hřišti čelí o něco lepšímu obránci než normálně, což celý záporný efekt na produktivitu týmu  ještě multiplikuje.

Minulý týden v kategorii U13 to kluci ještě z pohledu výsledku dokázali v Nymburce, byť ani tam to nebylo bez problémů, vyřešit, ale o věkovou kategorii výše to už s velkým míčem činilo v útoku celému týmu veliké potíže. Ale když vezmu v potaz výsledek z prvního zápasu obou soupeřů (očištěno o fakt, že oběma týmům včera chyběli jejich klíčoví hráči), tak vidím veliké zlepšení na obranném doskoku. Kluci na tuto činnost začali v tréninku pravidelně dělat velice kontaktní drilly, stále to není úplně perfektní, ale už jenom náš současný stupeń změny v doskakování včera podstatným způsobem snížil počet střel našeho soupeře. V našich skutečných věkových kategoriích to doufám přinese ještě sladší ovoce. 

Pokud jde o útok, tak protože je to pro kluky s míčem velikosti 7 těžké, rozdělím hodnocení na dvě části. Struktura naší hry a individuální činnosti hráčů.

Když se podívám na naši hru, tak na jedné straně zatím nemáme správný timing a proto občas naše hra končí relativně staticky, ale spacing už má tým takový, jaký si příští rok představuji pro vybojování extraligy U14. Timing nám nefunguje ze dvou důvodů, jednak někteří kluci stále nemají dostatečnou techniku pro hru v rychlosti, ale zejména nedokáží správně a hlavně včas vyhodnotit situaci na kurtu. Včera jsem opět mnohokrát musel kluky kárat za to, že volný hráč nedostane míč včas a proto zbytečně hrajeme do postavené obrany a nebo dokonce máme hloupou ztrátu.  Včera se kluci poprvé ve větší míře setkali s tím, že clony soupeř řešil spodem, takže pokud bychom zahráli pop nebo dokonce konvertovali clonu na flare screen, tak bychom měli úplně volné střely, ale samozřejmě těžko tohle můžu chtít od dvanáctiletých kluků. To nějaký čas logicky zabere. Tenhle způsob řešení clon je od určité chvíle vlastně chyba od obrany, kterou není těžké trestat a kluci se to nepochybně brzy naučí.

Pokud se totiž podívám na spacing mých kluků, tak to je úplná paráda a již skoro dospělý a vyspělý basket. Včera jsme mohli v Brandýse během dne vidět v akci tři týmy U14 a byť jsme výsledkově aktuálně nejhorší, tak ale jsme zároveň jediný tým, který nebude muset svoji hru, respektive systém pohybu míče v útoku, v budoucnu měnit. BK "A" produkuje dribble hand-off, jenomže opačně než se to má z logiky a definice tohoto způsobu útoku hrát a proto vlastně obrana samovolně prochází horizontálně skrz, někdo tomu také říká okno. Litomyšl produkovala rozšíření kurtu až házenkářským způsobem posouvání míče skoro dva metry nad trojkou a včera jsme takhle od nich dostali o desítky bodů méně než v první zápase dva měsíce zpět.

Když se podívám na individuální útočné činnosti, tak je to prostě zase a znovu 1) ovládání míče v rychlosti a 2) rozhodování se v rychlosti. Pomalu mizí hloupé ztráty v dribblingu, trochu stále plaveme ve zbytečných ztrátách z přihrávek pod tlakem obránců a šíleně hoříme ve způsobu řešení zakončování kolem koše. Z toho potom plyne velice nízké procento proměňování i jednoduchých situací. Abych byl správně pochopen. Já klukům nevyčítám, že nedají koš, protože oni ho samozřejmě dát chtějí. Já jim vyčítám způsob řešení jejich zakončení. Někdy prostě není střela včas, někdy je střela ze dvou kroků od koše namísto jednoduchého přiblížení se jedním driblingem, protože hráč je sám, ale špatně to vyhodnotí a někdy je provedeno zakončení dvojtaktu, které mají kluci výslovně zakázané.

Ale můj celkový dojem z týmu je i přes prohru moc dobrý, kluci basketbalově rostou a zkušenosti nakonec na hřišti zúročí.

Basketu a Lovu Zdar!

 

pondělí, 24 říjen 2022 12:00

SOUTĚŽ U14 VE SVÉ ČTVRTINĚ

Napsal(a)

O víkendu jsme se tradiční dvojičkou překlopili do druhé čtvrtky soutěže U14. Dvojička ovšem byla tradiční pouze ve smyslu definice basketbalového losování, protože oba týmy spolu o víkendu hráli ve své historii vůbec poprvé. To je důsledkem zvláštního přístupu spočívajícího v trvalém odmítání tréninkové hry ze strany našeho „áčka“, takže po několika marných pokusech v uplynulých letech jsem tuhle, ve všech ostatních klubech normální praxi hry starších proti mladším, opustil. Tedy neopustil jsem ji jako takovou, ale funguje pouze směrem od mých kluků věkově dolů, kdy prolnutí ročníků i o uplynulém víkendu přineslo dvě jasné výhry a hromadu zkušeností klukům 2011 až 2013. 

Pokud jde o dosavadní sezónu U14, máme nyní odehráno 8 zápasů. Tři z nich (Litomyšl, Nymburk a Pardubice) jsme jasně prohráli vysokým rozdílem, ale paradoxně ze všech týmů naší skupiny jsme zároveň dokázali uhrát nejlepší první čtvrtinu ze všech na půdě neporažených Pardubic. Zbylé zápasy skončily velice přijatelnými výsledky, a to i poté, kdy se tým prostřídá bez ohledu na závěrečné skóre. To je případ i uplynulého víkendu, kdy jsme proti starším klukům BK „A“ odehráli naprosto vyrovnané první poločasy, ve druhých kluci už pak samozřejmě podlehnou tlaku a fyzické převaze starších hráčů.

Normálně to nedělám, ale vzhledem k okolnostem tentokrát oba zápasy okomentuji trošku více do hloubky. Komentář technicko basketbalový: Zápasy jsme ztratili na obranném doskoku, protože když má soupeř za zápas čtyřikrát více střel než my, tak samozřejmě nikdy nelze vyhrát nic. Jedna věc jsou ztráty, jiná věc jsou mnohdy náhodné úspěšné střely z dálky, ale to všechno plyne jenom a pouze z toho, že jsme soupeřům opakovaně dovolili desítky útočných doskoků v každém poločase a chvílemi jsme bránili i minutu v kuse. Ve čtvrtek večer jsem viděl část tréninku U14 v Děčíně a musím uznat, že jejich kluci tuto činnost mají zažitou skvěle. Ale to se samozřejmě bavíme o klucích 2009 a jedné elitní 2010, kteří ve své kategorii představují špičku u nás. V našem domácím dvojzápase ale z technického zápisu svítí kromě obrovského rozdílu v počtu doskočených míčů pro soupeře, ještě jeden zásadní rozdíl. A kupodivu v náš prospěch – asistence. To má jednoduché vysvětlení. S těžkým míčem velikosti 7 my samozřejmě zatím nehodíme dlouhou příhru do protiútoku a ani zatím nedokážeme technicky správně střílet z dálky (ve druhém poločase druhého zápasu navíc hrál soupeř (řekl bych omylem, nikoliv úmyslně) v obraně chvílema vlastně zónu, to bez střely z dálky nejde přehrát), ale pokud už došlo na hru 5 na 5, tak tam jsme byli schopní soupeře přehrávat a byli jsme v této činnosti lepším týmem. Komentář společensko basketbalový: V češtině existuje hrozně krásně znějící slovo – pokrytectví. Já ho chápu třeba takhle: když mám obrovské nesplněné ambice, tvářím se ovšem, že mi o výsledek nejde a potom, když v zápase proti mladším vyhraju (o víkendu za tým BKB „B“ nastoupilo celkem 5 kluků ročníku 2011!), tak je trochu trapné skandovat „Mistři!“. Je rozdíl mezi tím, jestli vyhrát nechci anebo jestli chci, ale nedokážu to. Týmu BK „A“ pokud vím vloni nikdo nebránil porazit Nymburk v kvalifikaci, postoupit do Děčína a vyhrát Mistrovství ČR. Problém týmu našich víkendových soupeřů, fanoušků i hráčů je, že nikdo z nich vloni ani letos Mistrovství republiky hrát nebude, čímž pádem ovšem vůbec netuší, jak vlastně vypadá basket v podání NH Ostrava, ročník 2009. To je totiž úřadující Mistr ročníku. NH Ostrava je třeba porazit, ne nás, aby tým 2009 mohl skandovat „Mistři“. Čímž se dostávám k tomu, že já až v šatně při poradě před nedělním zápasem zjistil (od obou skupin, od rodičů mých hráčů i od kluků samotných), že se jim kluci z týmu BK „A“ ve škole posmívají kvůli tomu, že jsme v soutěži U14 třikrát prohráli o skoro sto bodů. Jenomže my tuhle soutěž nehrajeme na výsledek. I o víkendu jste mohli vidět, že sestavou ve druhé půli motám a kluci si při hře proti starším zkouší varianty z tréninku tak dlouho, dokud nevyjdou. Jak správně poznamenal otec jednoho z kluků U14 „A“: „pořád hrají to samé“. No jasně, že ano. Moji kluci se totiž trénované herní kombinace nejlépe naučí proti starším a bez ohledu na špatnou střelu nebo ztrátu to následně zkoušíme znovu. A že prohrajeme a nepostoupíme letos do extraligy U14, natož na M ČR? To mimochodem nepostoupí ani náš víkendový soupeř, ale proč bychom tam my letos měli chtít být? Já tam chci být v následujících dvou letech, kdy klukům půjde o šanci vybojovat si ve svém ročníku nominaci do reprezentačního výběru U15. Ale způsob podpory týmu U14 „A“ mi přinesl obrovskou radost v podobě reakce mých hráčů. Už to není jako vloni, kdy neuměli reagovat na chování lavičky Kolína a po zápase brečeli. Některým, proti nim mířeným hláškám se kluci smáli, protože už basketu rozumí více, než rodič obecný a když diváci „sportovně“ bučeli na mělnického Jonáše při šestkách, celý tým se kolem něho semknul. Úplně parádní reakce kluků. Je mi celkem jedno, jestli má někdo potřebu oslavovat výhru starších kluků nad mým týmem, nebo pomlouvat mě u rodičů mých svěřenců. Ukázaná platí. Je čtvrtina soutěže, kluci mají týden týmového volna. Jeden z hráčů místo do Sportcentra cestuje na trénink týmu U12 do Barcelony. Trénink mu domluvil hlavní scout jednoho z týmů NBA, ne já. Tři moji další kluci se tento týden připojí k týmu Nymburka U14 a zamíří do Polska na turnaj CEYBL U14. To je cesta, kterou chci, aby kluci šli. Tvrdý a náročný trénink, až na klíčovou fázi sezóny hra proti starším a pokud možno už i získávání zahraničních zkušeností. Výhry proti mladším my neoslavujeme.

Basketu a Lovu Zdar!

pondělí, 10 říjen 2022 08:32

Solidní první domácí představení kluků

Napsal(a)

Kluci mají za sebou první domácí zápasy v soutěži U14, přičemž ovšem část týmu ještě před tím v sobotu dopoledne odehrála dva vítězné zápasy v Nymburce proti Milovicím v soutěži U12. Uhráli jsme slušnou bilanci 1:1, ale výsledky pro nás nejsou v této soutěži to hlavní.

Tak jako jsem minule netruchlil po vysokých prohrách venku s favority na postup (v mezičase se myslím rozhodlo o tom, že z naší skupiny do extraligy U14 definitivně postupují Pardubice a Nymburk), tak ani teď nebudu slavit výhru nad Trutnovem, ale naopak vypíchnu zpackaný začátek druhého poločasu tohoto zápasu. Jakkoliv to možná zní na první pohled neuvěřitelně, tak ale prohra ve druhém poločase proti Trutnovu byla zatím to nejcennější, co kluci v této sezóně uhráli!

Že to nedává smysl? Hned vysvětlím. V sobotu proti Trutnovu kluci zahráli slušně první půli a soupeř se nestačil divit. O poločase jsem klukům v šatně připomínal loňský zápas v Kolíně v kvalifikaci o NF U12. Podobná situace, vedení tak zhruba taky o 20, a nakonec se štěstím upocená nejtěsnější možná výhra. A v sobotu? Nástup do druhé půle? Opět katastrofální nekoncentrace, dva zbytečné rychlé koše, jeden z toho s faulem a soupeř se snažil vrátit do zápasu. A právě v tu chvíli se ale ukázalo, že kluci se učí a zlepšují. Nepřišel žádný propad k vyrovnanému stavu, tým dokázal nápor odrazit a s relativně bezpečným náskokem zápas vyhrát. Tohle je strašně důležitý moment v jejich vývoji. Musí hrát těžké zápasy, musí se učit ustát tlak hlavou a nesmí se bát hrát. Za rok touhle dobou, až před námi bude stát jako cíl postup do extraligy U14 se jim všechny tyhle zkušenosti budou ještě mockrát hodit. Letos je výsledek šumák.

Nedělní zápas U14 je pro nás zatím proti starším klukům vždy tak trochu boxování nad svoji váhovou kategorii, protože kumulace únavy se zatím vždycky projevila ve všech třech hracích nedělních kolech. Proti Hradci tím spíše, že v sobotu v Brandýse nedali mraky jasných šancí a z jejich pohledu zbytečně a hloupě prohráli. To pro nás bylo to nejhorší, co nás mohlo potkat. Jejich trenéři jim před zápasem dosti důrazně promluvili do duše a jejich fyzická převaha nám dělala celou první půli obrovské problémy. Nicméně, přes zaslouženou prohru si dovolím vypíchnout jeden důležitý moment. Tak jako Nymburk dva týdny zpět i Sokoli zkusili zdvojovat naše rozehrávače při vyhození. Ale i tady kluci prokázali, že se učí rychle. Okamžité a správné řešení trappu donutilo soupeře tuhle herní variantu opustit. A to jsme v tu chvíli měli na kurtu dva hráče ročníku narození 2011, a stejně to kluci dokázali opakovaně správně vyřešit :-)))).

Nyní se už pomalu blíží naše premiéra v evropském poháru věkové kategorie U13, když první prosincový víkend zamíříme do Trnavy. Týmová trika s logem CEYBL již jsou ve výrobě. No a pak již přijdou na řadu kvalifikace o NF U12 a 13. Budeme muset unést roli favoritů, obhajujeme tituly krajských přeborníků a věřím, že všechno, co se kluci učí proti starším klukům dokáží zúročit proti svým vrstevníkům.

Basketu a Lovu Zdar!

pondělí, 26 září 2022 12:38

No pain, no gain

Napsal(a)

Kluci o víkendu zavítali na palubovky dvou favoritů na postup z naší skupiny D a i když jsme utržili dvě vysoké prohry, tak jsem paradoxně více spokojen s výkonem kluků v U14, než po dvou výhrách hráčů stejné tréninkové skupiny proti Nymburku v kategorii U12 v sobotu ráno.

Zase a znovu především vidím, co je cílem naší letošní účasti v soutěži U14 - adaptace na agresivitu a rychlost vyspělejších soupeřů, a jsem s průběhem sezóny velice spokojen. Vloni touto dobou jsme bez jakékoliv námahy vyhráli v Benešově 144 : 0 a následně kluci neustáli tlak hráčů Sokola Písek ve čtvrtfinále M ČR U12. Oba žákovské víkendové zápasy byly z tohoto pohledu skvělá příprava, protože takhle provedený tlak na kluky nejsem schopen nijak nachystat ani v tréninku a  ani při hře v jejich věkové kategorii.

Tím spíše, že Nymburk praktikoval zdvojení jaké jsem v životě viděl snad jenom v NBA proti Hardenovi. Proti mladším hráčům jsem trochu podobnou obranu zažil snad jenom před dvěma lety v Děčíně a i v tomto ohledu mi přinesl víkend zajímavé srovnání. Přestože kluci U14 hrají s pro ně těžkým míčem velikosti 7 (prostě nedokážeme zatím hodit dlouhý pas a nedostřelíme z více než 4 kroků), tak ale proti dvěma účastníkům loňského M ČR U 13 (a Nymburk je navíc nyní jakýsi neformální výběr Nymburka, Milovic a Kolína) dokázali uhrát daleko lepší výsledek než když jsme proti ročníku 2009 nastoupili dva roky zpět. Proto vždy říkám, že koukám na náš vývoj v čase a nikoliv na naše aktuální soupeře. Neměl jsem žádnou ambici porazit Pardubice, které mají několik hráčů, které očekávám na konci roku ve výběru ČR U15, ale měl jsem ambici uhrát s nimi solidní pasáže v situaci, kdy oba týmy hrají 5 na 5, a to se podařilo. Že jim nedokážeme konkurovat na doskoku a tudíž nezastavíme rychlý protiútok bylo jasné již předem.

Moji kluci, kteří ve své hlavní věkové soutěži zdvojení hrát nesmí, tak ho ani logicky neznají a neumí zatím technicky správně reagovat. Samozřejmě jsme v neděli vyprodukovali mraky ztrát, ale také na nás bylo v Nymburce odpískáno 34 faulů!!! Pro srovnání, my za celý zápas měli 9 faulů ... To je skutečně rozdíl, nad kterým zůstává rozum stát a to tím spíše, že oba velice dobří rozhodčí pískali spíše méně než více. Už jsem zde několikrát psal, že my tento typ obrany určitě nikdy hrát nebude. Mám totiž zkušenost s tím, že ve chvíli, kdy kluci dorovnají fyzický deficit zapříčiněný jen a pouze věkem, tak starší tým následně už má problém adekvátně na nově vzniklou situaci reagovat. Ale samozřejmě, to se bavíme o dalších dvou až třech letech, než se výšky a váhy kluků vyrovnají.  Z tohoto pohledu mě osobně přišel bližší přístup týmu z Pardubic, který sází na velice kvalitní osobní obranu, ale je každého věc, jak kluky bude basket učit. K cíli vede mnoho cest ...

A ještě na závěr - trénink dělá mistra vždy a nejenom v basketu. Před zápasem v Nymburce jsem využil chvíli čas a k pobavení přítomných rodičů jsem na parkovišti naladil řevnici. No a dneska zhruba v 7 ráno jsem ulovil nerovného jednostranně korunového čtrnácteráka.

Basketu a Lovu Zdar!

 

 

pondělí, 12 září 2022 08:42

Torzo týmu zahájilo žákovskou ligu

Napsal(a)

Na letošní sezónu jsem hned z několika důvodů trochu překopal soutěže, které kluci budou hrát a také jsem změnil cíle, se kterými budou kluci k zápasům v různých soutěžích nastupovat. Léto strávené s reprezentací 3X3, ale také katastrofální výkony pětkových kluků U16 až 20 na všech ME mě donutily znovu překontrolovat naše směřování, protože zajeté pořádky evidentně vedou na 32 místo v Evropě v kategorii U16. A to je skutečná sportovní nicota ....Ta basketbalově aktuálně nejsilnější skupina mých kluků bude hrát žákovskou ligu U14 a CEYBL U13, pouze na kvalifikace "sjede" tahle parta do svých věkově odpovídajících soutěží. Vzhledem ke změně velikosti míče mezi U13 a 14 má tento plán několik úskalí, ale naštěstí nám vyšel los, protože jsme se ocitli v objektivně nejslabší skupině žákovské ligy, kde pouze Pardubice představují skutečnou špičku své kategorie. Zbylé týmy ve skupině představují v rámci přípravy kluků na roky budoucí vlastně ideální soupeře, a to bez ohledu na výsledky, které s nimi uhrajeme.

Úvodní 4 zápasy hrajeme venku a daleko spíše než soupeři mě aktuálně trápí marodka v týmu, protože návrat do školních lavic kluci beze zbytku využili k lovu bacilů všech typů a druhů :-(. Takže jakkoliv příprava na sezónu vypadala solidně, tak na první víkend žákovské ligy nakonec odjížděla sestava ve které hned třetina kluků nikdy v životě netrénovala s míčem velikosti 7, protože jsem jim letos naplánoval pouze soutěže U11 až 13. Nicméně, aby nás bylo alespoň osm, tak to prostě dopadlo touto čirou improvizací. 

Vzhledem k začátkům zápasů, ve Svitavách v sobotu a v Litomyšli v neděli ráno, jsme zvolili variantu spát v místě zápasů (obě haly jsou od sebe cca 20 minut autem) už od pátku, protože vstávat kolem šesté ráno a cestovat následně dvě hodiny v autě považuji za nesmysl.

Sobotní zápas kluci ve Svitavách kupodivu zvládli, byť to efektivně byla hra různě střídaného kvarteta, v neděli pak už stejná sestava fyzicky logicky další zápas nevydržela a bylo to tak spíše o získávání zkušeností kluků U11 a Matese (U12). Byť nerad, tak jsem se v neděli hodně vztekal na rozhodčí a po zápase jsem jim oběma do hodnocení udělil potupnou trojku. Tohle je totiž přesně důvod, proč je náš basket konkurence neschopný. Na každém turnaji FIBA je "technical meeting", kde se řekne, jak se bude pískat. V ČR máme schůze trenérů a rozhodčích, kde se říká, jak se bude pískat. Ta úplně první věta všude v Evropě letos vždy byla "dvě ruce na hráči bez ohledu na intenzitu kontaktu jsou faul". Pa přijedete do Litomyšle, kde kluci po přechodu z pravidel minibasketbalu samozřejmě plavou proti trappu, protože to do teď nesměli hrát a rozhodčí (kteří jinak evidentně pískat umí) pustí věci, které na druhé straně správně pískají. A vysvětlení o tom, že by zápas trval dlouho, tak to ať jdou fakt do háje. Já jsem proto, aby takoví rozhodčí nepískali, sice jich je málo, ale fakt ať skončí. Protože potom jste v situaci, že jdete hrát proti Holandsku a tým má deset faulů po pěti minutách (a proti Francii po třech) a všichni se hrozně diví, abych použil dva týdny starou osobní zkušenost.

Vedu děti k čisté obranné hře na nohách a potěšila mě domácí divačka v Litomyšli - přišla za mnou po zápase a říkala: Vztekal jste se, chvílemi dost, ale nikdy ne za fauly, které pískali vám. Jenom jste chtěl, aby se to pískalo i na vaše kluky. Normálně tady trenéři rozporují vlastní fauly. To jsem fakt ocenil. Jestli máme kvalitu hry posunout, tak se prostě nesmí rezignovat na dodržování pravidel od U11 do U15, jinak totiž netrénujeme basket, ale nějaký tahací paskvil ... Ach jo. Ale abych byl správně pochopen, my jsme v neděli na domácí neměli, ti kluci nás porazili zaslouženě, o tom žádná. Právě proto jsem vůbec nechápal způsob rozhodování. Ono by to totiž nebyla další půlhodina navíc, prostě by nejlepší hráč soupeře buď začal bránit čistě a nebo měl povinně střídat tak asi v půlce první čtvrtiny. Tohle totiž ve finále škodí především tomu klukovi.

Basketu a Lovu Zdar!

PARTNEŘI

         
 
 
       
       Explast  
     Dekstone logo  
         


 

 

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.

Ok