Kluci ročníku 2010 odehráli domácí M ČR U13, naposledy hráli malým míčem a vstupují do "skutečného" basketu!
Radek Šnábl
Kluci ročníku narození 2010 si na doma pořádaném M ČR naposledy zahráli míči velikosti 5, nyní již opouští kategorii minižáků a míří do věku, kdy sice stále ještě mají rok drobné basketbalové odchylky od pravidel dospělého basketu, ale tyto odchylky jsou již v zásadě minimální. Vstupují do věkové kategorie, které se v basketbalové terminologii říká žáci, což jsou věková kategorie U14 a U15.
Na Mistrovství republiky jsme uhráli vlastně stejný technický výsledek jako vloni, tedy dvě výhry a tři prohry z pěti zápasů, bohužel pro tým byly prohry chronologicky jinak rozloženy, a tak jsme na místo ve skupině 5 až 8, hráli ve skupině 9 až 12. Nicméně fakticky pro nás M ČR skončilo hned prvním zápasem, kdy jsme neunesli očekávání spojená s rolí favorita zápasu, což nás odsoudilo (druhý zápas proti favoritovi ročníku z Písku probíhal v zásadě dle předpokladů) do skupiny hrající o 9té až 12té místo. Zklamání z výsledku prvního zápasu se promítlo také do skutečnosti, že klukům již pak vlastně bylo jedno kolikátí skončí a měl jsem obrovské problémy zklamaný tým vybudit k tomu, abychom vyhráli alespoň nějaký zápas. Sport na výsledky je holt o nastavení mysli a pro kluky je to nepochybně nová (a užitečná) životní zkušenost.
Do nastavení týmu se samozřejmě promítla také skutečnost, že týden předtím kluci 2011 (hrající s Moty jako za mne zaskakujícím trenérem) skončili na svém M ČR U12 čtvrtí, což část okolí kluků i klubu vnímala jako neúspěch (!!!), takže řada kluků prostě prohru v prvním zápase doma psychicky neustála a úplně se složili. Přiznám se, že když jsem se po návratu s kluky po jejich M ČR U12 po turnaji potkal, naše rozpoložení byla jako den a noc. Kluci zklamaní, že jsou (až) čtvrtí a já v euforii z postupu na World Cup ....
Jediné, co k tomu mám potřebu říci je toto. Čtvrté místo na M ČR jakékoliv věkové kategorie je vždycky výborné umístění, tím spíše, když tým poprvé za dobu svého fungování hraje turnaj bez trenéra. Pokud jde o BK Brandýs jako klub, tak jde o druhé nejúspěšnější vystoupení týmu na M ČR, když ten nejlepší výsledek uhrál stejný tým vloni. Mimochodem, žádný jiný tým z klubu než právě kluci ročníku 2011 nikdy v historii nevyhrál čtvrtfinále M ČR, teď odhlížím od mixů, protože to samozřejmě je turnaj svého druhu a i když výhra je samozřejmě super, tak ale nelze nevidět, že ti nejlepší z rošníku nehrají mixy, ale své "skutečné" M ČR.
Čímž se vracím ke klukům na M ČR U13. Jsme klub z nejmenšího města ze všech účastníků M ČR. Na turnaj se neprobojoval nikdo z Brna, na turnaji nehrály ani týmy jako USK Praha, Zlín, Nymburk nebo třeba Sokol Pražský. To jsou všechno tradiční a velké kluby, které se na M ČR vůbec nedokázali dostat. Lokální Brandýs ano. Zároveň platí, že jsme byli nejmladším účastníkem M ČR U13, když prakticky polovina rotace jsou kluci o rok mladší. Další důležitý fakt představuje komunita klubu. Ta je v Brandýse bohužel poplatná tomu, že nemáme týmy orientované na kvalitu, jde vlastně o školní kroužky a kluci tak i při svých domácích zápasech čelí tlaku diváků našich soupeřů. Prakticky při všech zápasech na M ČR byli naši soupeři podporováni hlasitými bubnujícími fanoušky a jsou v zápase chvíle, kdy to prostě na kluky doléhá. Článek píšu v pátek, dvanáct hodin poté, kdy moji kluci s bubny podporovali ženy DSK Brandýs v baráži o ŽBL proti fanouškům Strakonic. To nebylo proto, že by moji kluci byli fanoušky ženského basketu. To bylo proto, že oni sami cítí frustraci z toho, že jsou leckdy sami proti celé hale a chtěli si zkusit to, co vidí u Písku, Děčína nebo Pardubic. Jonáš mi dneska ráno u snídaně říkal: "tati, my jsme křičeli a bubnovali, ale nikdo se k nám nepřidal a lidi z klubu jenom tak koukají ....".
Jak píšu v titulku, kluci přechází do kategorie žáků a naše nevýhoda v počtu kluků v klubu z malého města se začne pomalu zmenšovat. Ne proto, že bychom jako naši soupeři začali stahovat hráče od jinud, ale proto, že se mění pravidla střídání a již nepotřebuji střídat po pětkách. Navíc, my celou dobu hrajeme systém hry a rozestavení, který není potřeba při změně pravidel nyní měnit. To je proč to celé dělám a nyní pouze přidáme clony. Musíme samozřejmě stále pracovat na dynamice hry, ale byť je nám vyčítáno, že nehrajeme rychle, tak si troufám tvrdit, že jde o chybný názor pozorovatelů. Protože máme polovinu týmu mladší, tak my samozřejmě nedokážeme starší a vyspělejší kluky porazit rychlým protiútokem. Pokud mám rozehrávače, který sice neztratí míč v driblingu, ale v době M ČR U13 mu je v květnu stále ještě 11 let a hraje proti klukovi, kterému již bylo v lednu 13, tak asi těžko můžu chtít, aby ho přesprintoval.
Takže, zůstaneme věrní tomu, že budeme zase a znovu pilovat základní basketbalové dovednosti s míčem, budeme pracovat na agresivní obraně všech hráčů a zůstaneme pozorní při práci s prostorem. Nově přidáme prvek vnitrotýmové konkurence, protože nyní budu moci hráče, kteří nehrají na své osobní maximum posadit na lavičku a uvidíme, co se díky tomu stane. A to byl v tom byl čert, aby to zase kluky neposunulo dál.
Hezké léto, uvidíme se na podzim při cestě za extraligou U14 a udělám všechno pro to, aby tým byl připraven.
Basketu a Lovu Zdar!
Dvakrát první místo na mezinárodním turnaji Easter Eurobasket v Praze!!!
Radek Šnábl
Tak jsme o prodlouženém víkendu, který rámoval Velikonoce, vyrazili na pozvání Basketu Slovanka odehrát hned ve dvou kategoriích (U12 a U13) mezinárodní turnaj Easter Eurobasket Prague 2023. Celý turnaj byl pro kluky i tak trochu odměnou za leckdy těžkou práci zejména v letošním ročníku U14, kde přeci jenom od starších kluků utržili řadu porážek. A jakkoliv je hra proti starším posouvá a zoceluje, vyhrát jednou za čas deset utkání v řadě je samozřejmě pro jejich dušičky fajn. Tím spíše, že někteří kluci celý rok prakticky neustále hrají nad své věkové kategorie.
Technické výsledky turnaje jsou tyto: deset zápasů, deset výher, dva tituly. Ale to hlavní, proč jsem turnaj chtěl hrát je něco jiného - herní zkušenost a především vědomí, s kým dokáží hrát. Pokud totiž mám vychovat kluky, kteří budou technicky připravení hrát basket na vysoké úrovni (což se může, ale samozřejmě také nemusí podařit), tak ale nutnou podmínkou budoucích úspěchů je, že kluci musí hrát dobře kdykoliv, ane pouze když se jim zrovna chce a nebo, když hrají z pozice outsidera, který může jenom překvapit.
Celý turnaj jsem klukům opakoval zase a znovu: jdeme zápas vyhrát, chceme soupeřům tlakem vnutit naši hru a budeme hrát to, co hrát chceme. Možná to někomu přijde špatně, někomu brzy, někomu to může připadat jenom divné, ale moje osobní zkušenost bývalého hráče mi velí zavčasu do kluků dostat, že nehledíme na to, odkud soupeř dorazil, jdeme vyhrát. Klukům je 11 až 13 let a berou to tak, že letos již dokázali porazit Poláky, Slováky, Chorvaty, Lotyše, Litevce, Srby nebo Gruzínce. Některé ty týmy hrály fakt dobře, někdo byl slabý soupeř, ale o to mi nejde. Kluci se učí, že i glorifikované basketbalové národy mají dvě ruce a dvě nohy, občas ztratí míč a ani jim se ne vždycky chce obětovat vlastní tělo, protože to bolí. Po turnaji jsem, kde komu opakoval, že pro mě nebylo největším oceněním na turnaji vyhrát dva poháry, ale slyšet zrovna od Srbů hodnocení úrovně hry mých kluků, jejich individuální charakteristiky i pojetí týmu. Ve většině našich basketbalových generací je zakořeněný obrovský respekt k síle Chorvatů a Srbů a tento respekt často přerůstal v poraženeckou náladu ještě před zápasem. Ve finále U13 kluci proti Chorvatům ani na okamžik nezapochybovali o svých schopnostech a soupeře (mimochodem účastníka jejich loňské obdoby našeho M ČR U12) drtili od začátku do konce. Tade i Adam byli pod koši úplně dominantní, Alex i Tobi hráli své party dobře a Joša jejich rozehrávače jasně přehrál. Simon udržel kvalitu hry i po střídání a postupni se přidal i zbytek týmu. Ve velice urputném finále U12 jsem měl radost ze hry Joši proti narostlým Gruzíncům. Ne proto že dal body, ale proto, že hned několik nájezdů do koše byly tvrdé kontakty se zajišťujícím obráncem a následoval koš, faul, srážka, všichni na zemi a za chvíli znovu a zase znovu. Postupně Gruzínci zjistili, že silou to proti nám asi nepůjde a následně se přidal i zbytek týmu. Zejména Jenda s Ondrou zahráli finále U12 fakt dobře.
A pak je tu ještě jeden moment, který stojí za povšimnutí, protože celým naším týmem po víkendu rezonuje. Chování realizačního týmu Tygrů Praha při našem zápase ve skupině proti Litevcům, kdy se dámy (já si zprvu omylem myslel, že jde o zástupce pořadatele) vydaly z pozice diváka (!!!) vysvětlovat rozhodčím, jak mají pískat naši obranu. Něco takového jsem nikdy neviděl. Ať si každý zvolí cestu, jak vychovávat děti k basketu, jakou považuje za nejlepší pro jejich basketbalový růst. Osobně neznám tým, který by byl více orientován na výsledky ve věkové kategorii dětí U11 až 13 než Tygry Praha, ale je to jejich věc. Samozřejmě jsem nezapomněl, že když jsme s nimi poprvé byli nalosováni do skupiny soutěže U10, tak psali na ČBF protest, že nechtějí s námi v Brandýse hrát, protože pro ně nejsme dost dobrý soupeř a chtějí raději na Moravu. Na turnaji Easter Euro basket se hrálo podle pravidel FIBA rules s jasně deklarovanou výjimkou zákazu clon. Jelikož letos hrajeme podle FIBA rules U13 soutěž CEYBL, tak samozřejmě už kluci vědí, že to znamená, že je povolená zónová obrana (viz třeba Krono Žary v Trnavě) i trapp. To co se stalo a způsobilo hysterický výstup paní trenérky naopak ode mě vedlo k tomu, že jsem kluky moc pochválil.
Stalo se totiž toto. Litevci pod tlakem naší obrany na jejich obranné polovině ztratili několikrát míč a rozhodli se, že si pomohou clonami mezi hráči bez míče (bavíme se o kategorii U12 a clony jsou v této věkové kategorii v Litvě trénovány, viděl jsem to tam na vlastní oči), nepomohlo to a time out. Během něho se Joša s Ondrou spontálně dohodli, co zkusí zahrát a skutečně pak naprosto správně zahráli zdvojení soupeře s míčem. Následoval řev nejprve o tom, že hrajeme obranu, která se nesmí a když jsem paní hysterku upozornil, že na turnaji platí FIBA rules, tak dalším argumentem byl dotaz, jak to že to kluci umí, když to u nás je zakázané. Odpověď logicky byla protože hrají hned dvě soutěže (U14 a již zmíněný CEYBL), kde je tato obrana povolená, tak ji samozřejmě umí používat. Paní trenérka přešla do triumfálního úsměvu a prohlásila: a jak to chcete dělat v Děčíně na M ČR U12? Moje odpověď ji evidentně konsternovala: nijak, mě je totiž M ČR U12 celkem jedno, já chci, aby tihle kluci za rok touto dobou byli v popředí extraligy U14 .... Ale znovu opakuju můj pohled na věc - já kluky strašně pochválil, protože prokázali, že už basketu rozumí a čtou situaci na hřišti správně. Pokud mají jednou hrát dobrý basket, tak se musí umět především rychle a správně rozhozhodnout. A moji dva hráči, kterým mimochodem stále ještě je oběma 11 !!!, udělali proti cloně rozhodnutí, které nedokáže řada trenérů. Že porušili tuzemská pravidla U12 vem čert, jednak nebyla na tomto turnaji aplikovatelná a jednak je důležité, co budou kluci hrát za pár let. Má to totiž vážnou kauzální souvislost s hraním ve dvojici v kategoriích U14 a výše. Veliká část tuzemských trenérů vám řekne, že clonu dvou proti dvěma (tedy to, co hráli Litevci) bez výpomoci nejde vyřešit. Chyba, jde. Ale nikoliv tak, že budete čekat co útočník udělá. No a tím jsme zase zpátky u řešení, které kluci sami správně zvolili, jednou z cest jak ubránit i třeba 2 on 2 s clonou je právě trapp ....
Nutno ještě férově dodat, že na zmíněnou instruktáž "trenérky divačky" zareagovali výborně rozhodčí kategorie U12, kteří se mě druhý den přišli před zápasem zeptat, jak budu reagovat na obranu našich finálových soupeřů, kteří hrají vlastně zónu i clony. Říkal jsem, ať to klidně nechají být, že si to vyřešíme a přinejhorším si opět pomůžeme "trappem". Po chvíli přišli zpět a řekli, že se poradili a vyřeší to sami, ať zdvojení nehrajeme. Pískali celé finále výborně a my si mohli vyzkoušet tuzemská pravidla U12 včetně čisté obrany 1 na 1 po celou dobu zápasu.
Takže závěrem řeknu toto. Mám radost, že moji kluci lidsky i basketbalově rostou a hrají beze strachu proti komukoliv. Na soupeře se příliš neohlížíme a jdeme si svojí cestou. Když se mě někdo zeptá, kdo to podle mě dělá dobře, tak vždycky odpovídám to samé. Mám obrovský respekt k Sršňům Písek. Konzistentní vysoká intenzita hry s agresivní obranou a neuvěřitelně kvalitní pyramida všech kategorií postavená na odchovancích klubu.
Basketu a Lovu Zdar!
Neuvěřitelná dominance ve finále soutěže U13 přinesla týmu další sadu medailí!!!
Radek Šnábl
Tak se nám po roce opakovala situace z loňska a opět (naposledy v kategorii tzv. mini, tedy v basketbalu s míčem velikosti 5) stál v cestě za obhajobou titulu přeborníka Středočeského kraje basketbalový tým z Kolína. K zápasu jsme přistoupili s pokorou a respektem k soupeři, protože vloni jsme s nimi sice dvakrát ve finále vyhráli, ale vždy jenom nejtěsnějším možným rozdílem.
Letos se hrálo navíc v jiném formátu, protože se na neutrální půdě v Nymburce hrál jenom jediný zápas. Skutečný vrchol krajské souteže U13 bez možnosti opravy selhání, pro kluky vynikající test, zda dokáží unést roli favorita. Na rozdíl od loňské sezóny oba týmy přišly pod vrchol sezóny úplně odlišnými cestami. Kolín konzervativně hrál krajský přebor U13 a nadregionální turnaje ČBF. Takže vlastně opakoval naší lońskou cestu. To my pojali sezónu o dost jinak, když jádro týmu hrálo ligu U14 a CEYBL U13, v krajské soutěži tým úmyslně nikdy (a to ani ve čtyřech utkáních právě proti Kolínu) nenastoupil kompletní a v nejsilnějším složení. Snažil jsem se touto cestou pokud možno co nejvíce rozložit herní zatížení mezi všechny kluky týmu, klidně i za cenu horších výsledků v nedůležitém krajském přeboru.
Výsledek proto včera možná kdekoho překvapil, já si ale zápas vyloženě užil. Od trochu jiné porady před zápasem až po poslední míč zápasu. Kluci se den před zápasem po střeleckém tréninku dozvěděli sestavu a rozestavení do útoku. Obranu od nárazu do Hakro Merlins v lednu na turnaji CEYBL má tým jako vyměněnou a inkasovaných 9 bodů včera za první poločas je toho důkazem. Jestliže to vloni byly s Kolínem vyrovnané bitvy, tak letos v poločase bylo finále o 40 a bylo po zápase. Škoda, že se nevyhlašoval i MVP zápasu, Tadeášovi by určitě po včerejšku ocenění slušelo, protože kluci hráli v útoku všichni moc dobře, ale Tade včera skutečně pod košem soupeře jednoznačně dominoval.
Kluci ročníku 2010 za měsíc opustí kategorii minibasketballu a stanou se žáky, což znamená, že přechází na dospělou velikost míče. Ještě před sebou letos mají jeden sportovní vrchol v podobě mistrovství ČR U13, ale já si daleko více cením dlouhodobých soutěží, na třídenním turnaji se může stát cokoliv. A tihle kluci jsou za poslední dvě sezóny přeborníci kraje U12 i U13, přičemž U11 nevyhráli jenom proto, že jim pandemie zrušila soutěž. Od září se už kluci budou pokoušet prorazit ve skutečném basketu a doufám, že kroky části z nich postupně zamíří na reprezentační srazy výběrů 3x3 i 5X5. Jakýkoliv jiný sportovní cíl, jakkoliv jejich cesta ještě bude sakra těžká, tihle kluci mít nemohou. Ale nikdo se ještě nikdy nestal špičkovým hráčem nějakou shodou okolností, ale jen a pouze proto, že si za tím šel. A včera ukázali, že jsou připravení jít výš :-)))))).
Basketu a Lovu Zdar!
O víkendu kluci odehráli finálový turnaj pro "horních 6" týmů dlouhodobé tabulky letošního ročníku CEYBL U13. Postoupit na tento finálový turnaj jsem od začátku soutěže chtěl, protože celá soutěž (tři turnaje, tedy devět hracích dní dlouhodobé části, plus extra tři dny Final 6) nám poskytla vynikající konfrontaci (nejen) se špičkou okolních států. Konečné celkové umístění je v tomto případě trochu druhořadé, protože týmy nehrají ve stejných sestavách celou soutěž a i my jsme si v Trnavě připsali cenný skalp celkového vítěze soutěže, polských Swiss Krono Žary.
Co je pro mě naopak úplně nejdůležitější je kvalitní herní zkušenost kluků, protože ta se jinak než nárazem do kvalitního soupeře získat nedá. A kluci nasávají (alespoň tedy někteří) informace jako houby. Některé prvky sportu a hry samotné po nich můžete chtít horem pádem a nic. Pak stejnou věc vidí u vrstevníků, třeba protahování u německých Merlins, a rázem to jde tak nějak přirozeně a samo. Kapitolou samu pro sebe je potom intenzita hry, která je v našich krajských soutěžích na úrovni asi tak pětinové oproti rychlosti na F6. Po dvanácti hracích dnech na CEYBL 2023 se pak třeba Ondřej 22 včera na chvilku vrátil do své skutečné věkové kategorie a ve čtvrtfinále krajské U12 najednou nevypadal jako ploutvonožec nějakým omylem hrající U13, ale spíše jako atomový králíček Duracel mezi nešťastníky z Kunratic. Když včera poprvé v životě při zápase dynamicky zakončil dvojtakt se správným odrazovým pohybem celé švihové nohy, tak najednou i vypadal jako zárodek atleticky hrajícího kluka. Nemyslím, že bych z něj toto vyždímal zápasy v našem kraji.
Účast v tomto typu soutěže mi jako trenérovi přinesla ještě jednu zásadní výhodu - mohl jsem začít selektovat kluky z tréninkové skupiny podle výkonnosti a můžu díky tomu rozkládat zátěž, protože hrajeme U12, U13, CEYBL U13 a U14 a máme spoustu zápasů na zkoušení věcí z tréninku. Samozřejmě to s sebou přináší i "nespravedlivé" rozdělení rolí uvnitř týmu, protože najednou mizí rovnost mezi kluky, ale jinak to nejde. Když někdo hraje dobře U12, ale už to neumí prodat v U13, tak logicky dostane méně významnou roli v soutěži typu CEYBL U13 nebo U14. Když naopak někdo v krajské U13 opakovaně odehraje solidní pasáže, tak logicky roste i jeho herní vytížení v těžších zápasech a lepších spoutěžích. Sice chápu, že pro někoho je těžké pochopit, že basket má dvě části hry - kromě útoku totiž musíme také bránit, ale od určité úrovně hry už to prostě bez obrany nejde. Základem dobrého útoku je mimochodem vždy pevná obrana. Pokud minutu jenom bráníme, protože nemáme obranný doskok, tak k žádnému našemu útoku desítky vteřin totiž vůbec nejde ... A tak jako kluky rovnou od mala učím "dospělý" způsob střelby, tak po nich rovnou chci i dospělou obranu. A samozřekmě se do tohoto všeho promítá i nasazení při tréninku. A popravdě, v nasazení a jejich přístupu na tréninku jsou mezi kluky zcela zásadní rozdíly.
Poslední měsíce v tomto směru však přináší i výraznou pozitivní změnu, protože i v našich nejtěžších zápasech se na útočné straně kurtu k dosavadním tažným koní začínají přidávat Tobi, Adam 17 a především Alex. V České Třebové se už výkonem proti Písku dostal na scouting report našich tuzemských soupeřů. Obrana týmu se postupně také začíná stávat pohybem celé pětice s nějakou logickou vnitřní strukturou. Nárůst výkonnosti Alexe si volá po jeho vyzkoušení na postu klíčového hráče ve druhé pětici, protože byť jsem tam už vyzkoušel všechny potencionální adepty, tak ale nikdo zatím nedokázal konzistentně zahrát dobře (hodnotím například podle výkonů hráčů v Nymburce nebo v Kolíně v soutěži U13, myslím, že 4 zápasy už nějaký základ pro objektivní představu přináší). A abych byl správně pochopen, do krajské U13 některé hráče nenasazuji úmyslně proto, aby moji hráči "druhého sledu" museli hrát proti nejlepším hráčům soupeřů. Běžná (ale fatální chyba) při posuzování výkonnosti hráčů je to, že hodnotím hráče podle výkonu v sestavě, kdy je krytý silným spoluhráčem na míči, který ho v případě potíží vysvobodí. To samozřejmě neposkytuje správný obrázek o výkonnosti, protože má-li někdo ambici být leader týmu, tak to musí dokázat v těžké situaci a proti silnému hráči soupeře, nikoliv proti někomu, na koho hráč prostě zbyl ....
Takže doufám, že postupné rozšiřování počtu kluků, kteří zvládají hru proti silným soupeřům a zejména pak jejich celkem rozdílné herní typy, nám v blízké budoucnosti přinesou nejen lepší rozložení herní zátěže mezi kluky, ale i větší rovnováhu naší hry mezi low post game, kterou už začínáme zvládat, a útoky z perimetru, kde nám to zatím na můj vkus proti špičkovým týmům dost drhne.
Basketu a Lovu Zdar!
V neděli odpoledne jsme odehráli další kolo (což jsou tedy dva zápasy) Středočeského krajského přeboru U13, což je nepostupová soutěž ve které v této sezóně sbírají herní zkušenosti méně vytížení hráči soupisky, mladší kluci anebo hráči pilující nějakou konkrétní činnost. Tím, že v okres Praha - východ měl minulý týden prázdniny, tak jsme šli hrát bez jediného týmového tréninku v běžném režimu a byl jsem tudíž celkem zvědav, co zápasy přinesou.
Již začátek první kvarty úvodního duelu ukázal, že někteří moji hráči jsou duchem stále na horách a další jenom těžko hledali po týdnu na lyžích nohy a předváděli pod košem skutečné kejkle s míčem. Jelikož ovšem náš nedělní soupeř pravděpodobně také zkoušel nějaké své nové prvky hry, tak na tabuli svítilo po čtvrtině dost neobvyklé skóre 33:0 a 53:5 po poločase. Takže jsme nechali Nmbk ať si trénuje svoje záměry a my jsme se věnovali naší hře. Potěšitelné bylo, že skórovali všichni kluci na soupisce a hned kvartet hráčů docílil dvojciferného čísla v kolonce vstřelených bodů.
Takže jediné drama nakonec byla administrativní chyba v zápise, protože až zpětně jsem zjistil, že jsme prohodili Honzíka s Ondrou. No a protože mě rozhodčími již se soupiskou odkontrolovaný zápis nenapadlo kontrolovat podruhé, tak jsem podepsal zápis i s chybou. Příště musím dávat větší pozor, co mi můj první asistent dává podepsat :-))))))).
Na Nymburk v rámci tréninku navázal i pondělí tréninový zápas proti Regionálnímu výběru Prahy - holky U14 (tedy vítězky turnaje regionů z prosince 2022), což se ukázalo být solidní přípravou před dvěma odloženými zápasy ligy u14. Lehce problematické je samozřejmě střídání míčů, když o víkendu tým hrál s míči velikosti 5, v pondělí s velikostí 6 a středa i čtvrtek budou kluci hrát s velikostí 7. Nicméně doufám, že kluci pečlivě poslouchali komentáře šéftrenéra pražských výběrů Radka Tremla (vynikající , úspěšný a zkušený trenér kluků i holek !!!), který z pozice rozhodčího komentoval dění na hřišti a leckdy to byly velice dobře mířené poznámky. Měl by si je před spaním opakovat každý, kdo si myslí, že je možné nechat děti ať si jen tak hrají basket a přitom z nich nějakou shodou okolností také vychováme výborné hráče. Je to totiž prostá funkce - pokud musíte nějaký pohyb udělat 10.000 krát, než ho umíte na mistrovské úrovni a pro basket se musíte naučit řekněme malé stovky pohybů (třeba jenom clon bez míče je tuším 28 druhů, zakončení je 150 druhů krát dvě pro obě ruce atd ...), tak představa, že lze něčím nahradit repetici je naprostý logický nesmysl (pro vyvrácení pochybností, ten výpočet počtu pohybů po zaokrouhlení opravdu je 10000 x 300 ...., výjimkou je trénink hráčů nad 210 cm).
Takže vzhůru (zase na chvíli) do U14!
Basketu a Lovu zdar!
Domácí turnaj CEYBL U13 se klukům i přes dvě ztracené koncovky vydařil
Radek Šnábl
O uplynulém víkendu kluci odehráli svoji třetí letošní zastávku Středoevropské ligy U13 a tím, že jsme ji hráli doma, tak si celý turnaj užili ještě o to víc. Pokud jde o technický výsledek, tak třetí místo na turnaji této úrovně je nepochybně dobrý počin, a to i když beru v potaz dva zápasy ztracené vždy v poslední vteřině.
Za největší přínos ovšem považuji to, že se klukům týmově víceméně dařilo ve všech zápasech hrát basket, který jsme hrát chtěli. Samozřejmě stále děláme (a budeme dělat) při hře chyby, ale je potěšitelné vidět, že naše hra má nějaký vývoj a neustrnula na vývojovém stupni "minibasketball obecný". V Brandýse se sešly tři týmy z tuzemské špičky U13 a skvělá zahraniční sestava soupeřů: Hakro Merlins (akademie z organizace, jejíž mužský tým hraje Euro Cup), slovenská Trnava a polský tým Zastal Zielona Gora (což je pro změnu profesionální organizace, kde první tým hraje VTB ligu).
Že tyto týmy předváděly jinou rychlost hry, než jsme u nás v kraji (nejen) v kategorii U13 zvyklí záhy poznali i překvapení rozhodčí.
A právě adaptace na rychlost je to, co klukům tyto zápasy ze všeho nejvíce přináší. Jde samozřejmě i o vlastní rychlost pohybu, ale stále více kluci zjišťují, že pokud chtějí hrát basket na vyšší než krajské úrovni, tak potřebují rozvíjet především rychlost reakční. Tedy schopnost analyzovat dění kolem sebe, rychle a správně se rozhodnout a následně také musí zvolené řešení bezchybně udělat. Je to zdánlivě jednoduchá věc, musíme "jenom" dělat věci správně a ještě k tomu ve správný čas a na správném místě na hřišti. Zní to lehce, ale učí se to roky.
Dalším důležitým aspektem hry, který turnaj přinesl, byly vypjaté koncovky zápasů. To, že se koncovky zápasů vůbec v této věkové kategorii hrají je skvělé, protože v běžných zápase o 20 a více bodů prostě žádnou koncovku nenasimulujete. Kluky to učí, že každá jedna maličkost může zápas rozhodnout a musí se na všechny důležité prvky hry soustředit. Oba zápasy, které jsme prohráli střelami v posledních vteřinách, jsme mohli a měli vyhrát. Ale některé zkušenosti jsou prostě nesdělitelné, ty se musí prožít. V tréninku se teď zase a znovu zaměříme právě na detaily, které jsme nezahráli úplně správně a není žádný důvod se domnívat, že bychom tyto chybky nedokázali odstranit.
Nicméně, ten úplně hlavní přínos turnaje této kvality a kategorie byl pro naše kluky v tom, že mají během sezóny opakovaně možnost hrát proti nejlepším klukům svého ročníku. Tři třídenní turnaje (každý tým v rámci základní části této soutěže hraje tři turnaje) nám přinesly 15 vynikajících konfrontací a další ještě přijde, protože jsme postoupili i do závěrečného turnaje "Final 6" celé ligy U13. Už teď na některých klucích pozoruji dramatickou pozitivní změnu v přístupu k tréninku, týmovému i svému individuálnímu. Troufám si tvrdit, že bez mezinárodní konfrontace by k ní nedošlo. Prostě by ti kluci jednak neměli důvod něco měnit a samozřejmě by ani neměli od koho přínosné věci okoukat. Takhle vidí, že Hakro Merlins přijedou ve 20:00 den před zápasem a okamžitě do hodiny vyrazí trénovat do haly. Žádné mobily nebo tablety, basketbalový míč a domácí úkoly, to bylo jediné, co za tři dny ve Sportcentru ti kluci bez mrknutí oka dělali.
Velké část účastníků turnaje navíc díky hře našeho domácího týmu projevila zájem hrát i Brandýský pohár letos v červnu pro kluky o rok mladší, tedy U12. Přijde mi to jako lehce absurdní situace (vzhledem k tomu, že organizace jako Hakro i Zastal hrají evropské poháry a my tak nějak držíme druhou ligu v Čechách), ale zároveň i jako vyznamenání pro úroveň našich brandýských kluků.
A na závěr si dovolím perličku z turnaje. Tak jako v Trnavě, tak i na domácím turnaji se mnou z lavičky jeden zápas koučoval Laco Kudela. Dokonce dostal v zápase proti Děčínu technickou chybu. Bylo samozřejmě komické pozorovat jak našim krajským rozhodčím (kteří podle mě vůbec netušili, že mluví s bývalým vynikajícím ligovým rozehrávačem a statutárním zástupcem NH Ostrava) vysvětloval pravidla tak dlouho, až dostal populární "téčko". Ale i tohle je doufám zážitek pro kluky z mého týmu. Na vlastní oči mají možnost zažít, jak zase o trochu jinak přistupují k basketu v opravdu velkých klubech a pro všechny kluky je úžasný zažitek zažít, že za nimi přijde do kabiny a na lavičku týpek z NH Ostrava a snaží se jim maximálně pomoct vybojovat pro Brandýs co nejlepší výsledek. Za tohle Lacovi strašně moc děkuju, protože pro kluky je to neuvěřitelná vzpruha. Vnímají to tak, že se za ně proti Děčínu postavil někdo z NH Ostrava (tedy z klubu, který basket fakt dělá dlouho a dobře) a díky tomu se kluci v komunitě kluků z toho velkého basketu, mají šanci cítit zase o trochu lépe. Ono se to totiž nezdá, ale pro kluky z BK Brandýs vůbec není lehké dorazit například do rozlehlé arény v Děčíně a nastoupit třeba proti Krono Žary, kteří s sebou mají 30 fanoušků s bubny a dva novináře ...
Basketu a Lovu zdar!
V Trnavě jsme urvali 4 vítězství a máme velkou šanci na postup
Radek Šnábl
Od pátku do neděle jsme hráli 5 zápasů v Trnavě, kam nás los soutěže poslal na naší první soutěžní zastávce. Celkově se jednalo o druhý turnaj ročníku CEYBL 2022/23 v kategorii U13 a tak již některé týmy znaly své síly a vzhledem k systému soutěže (každý tým odehraje celkem 15 zápasů ve třech turnajích) podle toho k turnaji přistoupily. Evidentní to bylo zejména u Sršňů z Písku, kteří hráli už svůj druhý turnaj a nutně potřebovali vylepšit procento vítězných zápasů. Přivezli s sebou to nejlepší, co mají a představili tým, který očekávám na letošním Mistrovství republiky U13 hodně vysoko (už vloni na U12 byli v semifinále).
U mého týmu hrála obrovskou roli marodka, a to bohužel výhradně u vysokých hráčů (Adam, Alex a Tobi). K tomu Jonášovi sundali sádru z ruky až tři dny před turnajem, takže z původní myšlenky, že navodím konkurenční prostředí nominací na turnaj a budu vyřazovat čtyři hráče vnitrotýmovou soutěží nebylo nic a do Trnavy nakonec jel dokonce kvartet kluků 2011. Vzhledem k tomu, že program a rozvoj mých kluků plánuji na roky a nikoliv týdny, tak nakonec za námi na turnaj operativně dorazil Denis Kudela, který s částí mých kluků už letos absolvoval červencový kemp IBC Croatia v Omiši a který myslím v budoucnu s mými kluky absolvuje nějaký výběrový turnaj ve Španělsku. Nicméně, vzhledem k tomu, že Denis je špičkový prospekt ročníku 2010 a obrovskou nadějí našeho basketu, tak bych touto formou chtěl poděkovat oběma trenérům Markům Stuchlým z NH a zejména jeho rodičům, že můžu s Denisem v rámci turnajů CEYBL pracovat a alespoň částečně se touto formou podílet na jeho výchově. To, co na turnaji Denis předvedl byl vynikající výkon, který ještě umocňuje skutečnost, že tohle není žádný předčasně vyspělý kluk.
Pokud jde o vlastní turnaj, tak ze všeho nejvíce si cením konfrontace s polskými týmy. To je velice výrazná, a přitom úplně jiná než jsme u nás zvyklí, tvrdost hry a nasazení. Jestli si jenom část z toho kluci přenesou do své vlastní hry, tak to bude skvělé. Během této sezóny chci kluky naučit přemýšlet o soutěžích, které hrají, v kontextu vypsaných propozic. Sice tím na ně samozřejmě vytvářím extra tlak (podle některých kolegů takhle děti trénovat a hrát nemají), ale pokud soupeři z Polska v kategorii U13 už umí hrát zónovou obranu a Litevci hrají PnR, tak mi není úplně jasné, proč bych měl prohlubpovat a nikoliv zavírat rozdíl mezi kluky od nás a z venku.
Takže jsme šli hrát tak, abychom od prvního momentu drželi postupové pozice (tedy top 6 celé dlouhodobé soutěže), chceme držet na každém turnaji i celkově pozitivní bilanci výher a proher a chceme se učit potvrdit roli favoritů v zápasech, kdy musíme podle papírových předpokladů vyhrát. Když jsme šli hrát poslední zápas proti domácí Trnavě, tak kluci sice nedali spoustu střel, ale učebnicovou koncentrací v obraně jsme v šesté minutě nastoupali na skóre 0:20 (byli jsme hosté) a zápas byl rozhodnutý. Takhle má přístup kluků vypadat, to nebylo žádné "jděte tam, užijte si to a uvidíme".
Basketu a Lovu Zdar!
5 zápasů ve čtyřech dnech a v nich (snad) rozhodnutá kvalifikace o postup na M ČR U12
Radek Šnábl
Kluci si od čtvrtka do neděle střihli hned pět zápasů a naučili se strašně důležitou věc, tedy doufám. Totiž, že jsou zápasy důležité a zápasy, které klidně obětujeme, ale pod podmínkou, že se v nich něco naučíme. Jak praví klasik bojových umění: bojovat se má naplno ve chvíli, kdy se boj rozhoduje.
Při vědomí toho, že nás v neděli čeká první skutečný zápas sezóny, myšleno tak, že v něm jde o sportovní výsledek, protože může ovlivnit hodnocení celé sezóny 2022/23 a při vědomí faktu, že budeme hrát bez Pepy 24 a Jonáše 11, jsem celý blok 4 zápasů U13 využil k tomu, aby oslabený tým byl dobře nachystaný na nedělní odpoledne pro kvalifikaci U12.
Čtvrteční dvojzápas proti Kolínu, který jsme už tak hráli bez Patrika 2 a Jonáše 11, bohužel znamenal stopku pro Adama 17 do konce roku, protože utrpěl frakturu prstu. Byť tedy on ji možná utrpěl už den před tím na tréninku, ale to nic nemění na faktu, že Adam bohužel nepojede za deset dní do Trnavy na CEYBL U13. Jinak první zápas proti Kolínu dostával proti starším klukům do obrovských potíží jak Jendu, tak i Honzu 10, ale nakonec právě oni dva zahráli výborně v neděli v kvalifikaci. V neděli už Honza vlastně v pohodě ubránil nejlepšího kluka soupeře, Jenda pak byl vůbec nejlepší na hřišti a předvedl velice dobrý výkon.
Druhý zápas proti Kolínu už mi nesloužil k přípravě mladších kluků, ale operativně jsem chtěl klukům skutečného věku U13 ukázat něco jiného. Kolín totiž využil pravidel a druhý zápas hrál bez omezení střídání. Moji kluci v sobě stále ještě nelibě nesou některé výroky trenéra kluků našeho týmu BK U14 "A", který pateticky po domácí dvojičce adoroval svého syna jako nejlepšího hráče ročníku 2010 v klubu. Přehlédl při tom právě právě to, o čem píšu v prvním odstavci. Při našem Brandýském dvojutkání totiž moji nejlepší hráči 2010 bránili starší kluky ročníku 2009 a na zbytku se točili aktuálně horší obránci. Ve druhém utkání proti Kolínu jsem proto "pustil Tadeáše ze řetězu" a výsledkem je následující statistika: i) kluci, které bránil proti němu dokázali vstřelit přesně 2 body, ii) bylo na něho odpískáno 10 faulů !!!, iii) nadělil 7 bloků, iv) doskočil 20 míčů !!! a v) vstřelil 26 bodů. Takže nejen hodně ceněný triple double, ale především nejlepší výkon hráče 2010 ze Středočeského kraje, který jsem zatím kdy viděl. Ještě tomu sice kousek chybí na Kopiho od Válečníků i na Kudelu s Ptáčkem z NH, ale byl to fakt parádní individuální výkon. Však ho také včera večer ve výčepu U Ferusů chválil i šéftrenér mládeže Nmbk Michal Franěk, a to měl v tu chvíli na sobě Michal klubovou uniformu Nymburka, takže žádné tlachání u piva :-)))).
Sobotní dvojzápas zápas proti Poděbradům samozřejmě také sloužil k přípravě na nedělní Nymburk, ale ve druhém zápase mě opravdu soupeř překvapil. Přeskládali kluky (také se druhý zápas hrál bez omezení střídaní) a normálně hráli striktě set plays, a to ještě celkem slušně, takže nás na začátku párkrát nachytali. Kluci se (Simon 20 zareagoval fakt rychle a dobře) nakonec adaptovali, ale jak jsem minulý týden psal, že týmy proti nám hrají dribble hand-off špatně, tak ale Poděbrady hráli (předpokládám, že pod vlivem hry mužů Nmbk) úplně předpisové DHO jako fintu a okamžitě následoval shoz na nabíhajícího hráče ze slabé strany. U týmu, který v průměru prohrává všechno o parník mě tohle provedení v rychlosti fakt překvapilo.
No a na závěr neděle. Byl to sice místy trochu kostrbatý výkon, ale před odvetou je vlastně rozhodnuto a kluci se mohou chystat na své druhé M ČR pro ročník 2011 v řadě. Vypadá to snadno, ale není to vůbec automatické. Je spousta kluků, kteří basket hrají roky a nikdy žádný turnaj o skutečné medaile nehráli. Pokud kluci jeden rok hrají M ČR U11 a další rok hned M ČR U12, tak si pochvalu zaslouží. Jakkoliv na ně občas musím zvednout hlas, tak ale jsou na cestě, kdy už pomalu začínají zápasy ve kterých musí vyhrát zvládat. A to je celé kouzlo jejich tréninku. Hráč, který nedokáže dobře zahrát v zápase, kdy o něco jde je bohužel pro sport nepříliš cenný. A pokud chceme opustit 32. místo v Evropě v kategorii U16 a dál, tak příprava kluků začíná právě v takových zápasech, který kluci hráli v neděli.
Basketu a Lovu Zdar!
Rozlosování a systém soutěží si s námi letos celkem zalaškoval, a tak vlastně ani po dvou měsících od začátku "pětkové" basketbalové sezóny jsme dosud v žádné z našich dvou skutečných věkových kategorií nehráli žádný soutěžní zápas v mistrovské soutěži. Nejinak tomu o víkendu bylo v soutěži U13, kde hrajeme v jedné ze dvou skupin Středočeského přeboru, přičemž se opět hrají v jeden den dva zápasy podle dvou různých pravidel. Jedná se o nepostupovou soutěž a tak ji hrajeme v kombinované sestavě hráčů tak, abychom pokud možno hráli vyrovnané zápasy a kluci herně rostli.
V sobotu v Nymburce nastoupili dva kluci 2012, pět kluků 2011 a sedm kluků 2010 a každý si zkoušel své vlastní úkoly odpovídající jejich aktuální výkonnosti. Takže se hrál typický dětský basket, kdy skóre skákalo na všechny strany a vydařené pokusy střídaly pro rozvoj kluků nezbytné herní kiksy a výpadky. Skupina našich zkušenějších hráčů s mírnými obtížemi vždy zajistila přijatelný náskok, a pak jsme ho vždy rozpouštěli vypouštěním mladších a nezkušených hráčů na hřiště. Ale kluky to myslím bavilo daleko více, než zápasy rozhodnuté po první čtvrtině.
První soutěžní cíl věkové skupiny U13 se ale pomalu blíží - chceme vybojovat postup na finálový turnaj CEYBL 2022/23 U13. První prosincový týden hrajeme 5 zápasů v Trnavě a myslím, že budeme solidně připravení.
Basketu a lovu Zdar!
Ve Středočeském krajském přeboru U13 kluci v sobotu přivítali Benešov a zápasy mi posloužily jako ideální příprava pro rozložení herní zátěže mezi celou tréninkovou skupinu. Vlastně jsem hrozně spokojený s tím, že tři nejmladší dopoledne pomohli klubovému týmu U11 (Felix povzbuzen svojí ranní kanonádou nakonec dorazil i proti Benešovu), dva hráči dostali zápasové volno a mohli se věnovat psaní zápisu a ovládání světelné tabule a další část týmu nastoupila v sobotu odpoledne na hřiště.
Trochu jsem kluky promíchal, vytvořil jsem pro některé nezvyklé sestavy (Petra tímto vítám mezi baskeťáky), rozdal jsem jim úkoly a chvílemi tvrdě (až velmi tvrdě) hrající hosté se marně snažili čelit zjevné herní převaze mého týmu. Za sebe mohu říct, že zápasy každému hráči něco dali. Někteří kolegové trenéři možná preferují hru bez taktických omezení, ale já věřím v to, že hráči věku U13 už musí být schopní vnímat, co se po nich chce a v rozumné míře by už měli být schopní také taktiku realizovat.
O víkendu byly zveřejněny také termíny a systémy kvalifikací o Národní finále. Pro kluky U13 z toho vyplývá, že než se postavíme soupeřům, tak odehrajeme dokonce deset zápasů v rámci dvou třídenních mezinárodních turnajů CEYBL 2022/23 (Trnava a Děčín). To by mělo znamenat, že tým bude mít dostatek času řádně se nachystat.
A abych končil vyloženě pozitivně, napíšu statistiku ze které mám opravdu radost. Kluci z naší tréninkové skupiny hrají napříč spektrem klubových týmů U11 až U14, máme reálnou šanci poprvé v historii klubu (spolu)vybojovat Národní finále pro všechny tři minižákovské kategorie a jsme jediný tým u nás, který v letošní školní soutěži JrNBA má hráče v závěrečném turnaji ve více týmech (Výsluní a Porg).
Jak říká klasik: "zřejmě slušnej oddíl" :-)))). Ale samozřejmě, nesmíme usnout na vavřínech a kluky čeká další porce práce a zápasových zkušeností!
Basketu a Lovu Zdar!
Více...
V sobotu odpoledne kluci v Poděbradech zahájili svoji sezónu i v kategorii U13. Pravda, původně jsem v tomto termínu počítal s účastí na mezinárodním turnaji v Olomouci, ale neutěšený zdravotní stav kmenových hráčů U13 mě bohužel donutil původní plán opravit.
Tím, že jsme na Moravu nakonec nejeli, tak jsme využili rozlosování a Honza vyrazil s nováčky a některými navrátilci do tréninku směr Poděbrady. K vlastním zápasům asi moc není, co psát. Tato soutěž by letos měla primárně sloužit k rozložení herní zátěže mezi kluky, což se zatím moc nedaří, protože i když se již někteří marodi vrátili, tak ale tréninkový výpadek je samozřejmě znát. Snad se alespoň zastaví odliv hráčů na marodku.
Ale je samozřejmě fajn, že první body v našem dresu zaznamenali Alex i Pepa 2, to kluky určitě povzbudí do dalšího tréninku. Kuriozitou zápasu byla skutečnost, že stolek sice zaznamenával skóre na světelnou tabuli, ale v prvním ze dvou zápasů se celou první kvartu nepsal zápis. Honza to nakonec v první přestávce objevil, náprava se v rámci možností podařila a protože body jednotlivých hráčů jsou v této soutěži podružné, tak se vlastně nic nestalo.
Basketu a Lovu Zdar!
PARTNEŘI
 |
|||||
 |
  |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
||
 |
 |
||||
© 2023 BK Brandýs nad Labem