Počátkem září oslavil brandýský basketbal své 85. narozeniny. V hodnocení naší bohaté činnosti vyniká skutečnost, že se basketbalová štafeta předává z generace na generaci. A tak se napříč basketbalovou historií objevují jména rodin: Antošů, Bartáků, Bendů, Bukačů, Burkertů, Čeňků, Křenků, Mašínů, Nedvědů, Ornstů, Roudnických, Sedlmaierů, Strýčků, Svášků, Ryšavých, Zemanů a řady dalších. Všechna jména spojuje oranžový míč a láska k basketbalu.
V prvních letech existence klubu to nebylo snadné. Spíše se hrálo, než trénovalo, a tak trenérem byl spíše hrající kapitán. Později trenéři byli, ale bylo jich jako šafránu a většinou tam hrálo prim pouto táta, máma – syn, dcera. V devadesátých letech se však situace postupně začala měnit, když se o trenérské řemeslo začala starat známá basketbalová jména. Zcela nezištně, bez jakékoliv odměny, jen proto, aby basketbal na břehu Labe nezanikl a nadále se úspěšně rozvíjel.
S tím, jak rostla členská základna, zvětšoval se počet trenérů majících stále lepší kvalifikaci a zapálenější basketbalové srdce. Zvýšená basketbalová činnost se projevila postupnou částečnou profesionalizací koučů a nezbytnou přiměřenou odměnou, bez které by to dnes už nešlo. Přesto nás velmi těší, že mnoho našich mladších svěřenců a hráčů si vybralo trénování jako svůj koníček a jsou ochotni svůj volný čas věnovat dětem a basketbalu. Je to jeden z mnoha střípků konceptu našeho klubu. Snažíme se mladé hráče vést k zodpovědnosti a k sounáležitosti celé brandýské basketbalové rodiny.
Vážíme si jejich práce, která je často nedoceněná a někdy i nevděčná. O to větší radost máme z toho, když vidíme, jak naši odchovanci vracejí klubu péči, kterou jim vždy věnoval. Klub je vedl /nejen/ k basketbalovým hodnotám, týmovému duchu a oni teď tyto zkušenosti předávají dál. Odměnou jim je především radost dětí, jejich nadšení a další zažehnutá basketbalová srdce.
Vše se předává z generace na generaci. Základní kámen byl položen už v minulosti, tak jak zmiňujeme v úvodu tohoto článku. V současné době naše mladé trenéry zastřešují šéftrenéři: Radka Šimonová (přípravky), Filip Čeněk (chlapci) a Renata Březinová (dívky). Vše se děje pod taktovkou výboru, který je složen právě z bývalých trenérů. Za jejich práci, čas a trpělivost jim patří velké poděkování.
To nejcennější, co si můžeme přát, je, aby se tento koloběh nikdy nezastavil. Aby mladí hráči našli v trénování smysl, radost a inspiraci – a aby díky nim mohl brandýský basketbal dále růst, sílit a spojovat nás všechny v jednu velkou klubovou rodinu. Pokud jsou mezi vámi další nadšenci, kteří by chtěli být součástí této tradice, sdílejte to s námi a věříme, že najdeme způsob, jak vás zapojit. Po určité době totiž i mladí zjistí, že basketbal není jenom sport, ale i určitý způsob života, kde potkáte kamarády na celý život, a to se cení. Mnohokráte zažijete den blbec, ale přijdete na trénink, promluvíte s kamarády a najednou je den blbec pryč. Basketbal je věrný a nikdy nezklame. Nemusíte ho nabíjet, stahovat si aplikace a pořizovat moderní počítačové hry. A to je úkol pro naše dnešní mladé trenéry, aby poznali krásu basketbalu, kouzlo basketbalové party, sounáležitost basketbalové komunity a dokázali je přenést na další generaci, tak, aby se objevovali další hráči, trenéři, rozhodčí a funkcionáři a nemusí to být jen známá basketbalová příjmení.
(trenéři zleva nahoře: Michal Kejmar, Vojta Pilný, Lukáš Kejmar, Kačka Votrubová, Olí Růžičková, Kačka Richterová, Aneta Devátá, Julča Kučerová, Lada Dvořáková, Ellen Antošová, Hanka Tomková)